sobota 11. srpna 2012

Třetí díl-Přiznání

Nebudu se moc vykecávat. Prostě tady máte díl a je to xD

Jestli na něj Grimmjow bude házet jedno cero za druhým, jako posledně…
"Ale ale. Grimmjow. Říkal jsem ti, abys ho nezabíjel," ozve se najednou nepříteli za zády. Ichigovi je ten hlas povědomý. Ten nechutný slizký hlas.
"A…Aizen-sama ka," otáčí se překvapeně Grimmjow. Tak toho tady absolutně nečekal.
"Jdi si po svých, Grimmjow. Tady už nemáš co dělat," přikáže mu vůdce Espady. Šestka poslechne a odejde.
"Ale ale. Tak přeměna v Hollow. Zajímavé," vzhlédne Aizen k Ichigovi.
"GETSUGA TENSHO!" řve zas Ichigo. Neobtěžuje se poslouchat Aizenovy kecy a útočí na něj. Aizen se brání svou zanpakutou a svým reiatsu. Nečekal však velikost a sílu Ichigova reiatsu. Je zasažen a upadá do bezvědomí. Ichigo na nic nečeká, bere Nell a mizí pryč. Hledá východ z Las Noches, když vtom zacítí něčí reiatsu. Renjiho reiatsu! Proboha! To snad ne! TO je to poslední, co po něm chtěl! Záchrana! Ichigo neváhá a běží za ním. Vidí Renjiho a… a Gina, jak spolu bojují! To ne! Vždyť Renji proti němu nemá šanci!
"Abarai-san a… a Ichimaru-sama! Itsygoooo! Zachraň Abaraie-saaan!" pískne Nell. Ichigo na to nereaguje.
"RENJI!" letí mu z úst. Kašle na to, že jeho tajná láska kdysi byla v jedenácté divizi. Teď mu pomůže! Znovu se mění v hollow.
"USTUP!" přikáže mu zrzek s maskou. Renji kupodivu poslechne.
"GETSUGA TENSHO!" řve zas zrzek a jedním útokem Gina sejme. Ten nátlak jeho reiatsu nevydrží a raněn padne k zemi. Upadá do bezvědomí.
"Renji. Kde jsou ostatní?" ptá se ho. K-so! Nikoho se neprosil o pomoc! Bojí se o ně. O své kamarády!
"Víš… Oni nevědí, že jsem tady. Já… Přišel jsem tě zachránit…sám."
Ichigovi spadne čelist až na zem. Sám neví, jestli překvapením nebo vztekem. A taktéž neví, jestli se má radovat z toho, že jsou všichni v pořádku nebo být navztekaný na Renjiho, že udělal takovou hloupost.
"Baka!" křikne na něj stejně po chvilce ticha, "Neprosil jsem se tě o to! Je to nebezpečné!"
"To mě jako podceňuješ?!"
"Ne. Ale… Přece jenom, ti Arrancaři jsou dost silní i na mně. Někteří. A co kdyby ses střetnul nedej Bože s Grimmjowem? Nebo Ulquiorrou?"
Renji se zamyslel.
"Uťal bych jim hlavy," praví po chvilce.
"Tss," uchechtne se Ichigo. Koukne směrem k ležícímu Ginovi. Upřímně doufá, že tu svini zabil. A Aizena taky. Hledí na Ichimarovo tělo a masku hollow si kousek po kousku nechá opadávat z tváře. Její částečky se i tentokrát drolí o zem jako vždycky. Vždycky se drolí o zem, jako by s sebou měly vzít i vzpomínky na ty nejkrutější rvačky. Vtom se Ichigo otáčí a letmo kouká na Renjiho. Najednou dostal… chuť ho obejmout a zulíbat. Tak moc je rád, že je Renji naživu. Skenuje ho pohledem od hlavy až k patě. Moment. Ichigovy oči se zastaví na jeho hrudi. A ne proto, že by se chtěly kochat její krásou. Táhne se přes ni obrovský krvavý šrám!
"Renji! Ty krvácíš!"
"Tss, to nic není…"
"Jak, to nic není? Vždyť jsi mohl být mrtvý! Lehni si na záda."
"A jak mě jako chceš vyléčit?"
"Neboj se. To zvládneme. Hlavně se nehýbej."
"No, když jinak nedáš…," poslechne nakonec Renji. Nell jej na Ichigův příkaz poslintá. renji na to hledí napůl znechuceně a napůl jak spadlý z višně.
"A…arigato," poděkuje, zatímco udiveně sleduje, jak rána pod Nellinými slinami mizí.
"Nell…," pípne ta malá, "NELL ZACHRÁNILA ABARAIE-SAN! NELL ZACHRÁNILA ABARAIE-SAN!" ječí a vrhá se na jeho nohu.
"Nell zachránila Abaraie-san! Abarai-san je naživuuuu!" brečí ta malá.
"Ehm, etoo… Děkuji ti, Nell za záchranu, ale myslím, že bychom se měli dát na odchod. Pokud vím, jsme tu něco jako vetřelci a ta chvíli po nás půjde celý zbytek Las Noches."
"Háá. A Nell-chan náhodou ví, jak vás odtud dostat."
"Tak to je dobře," odpoví Ichigo.
"Ale nepoví vám to!"
Do obou jako by uhodilo.
"Proč?" ptají se jedním hlasem.
"ÍTSYGOOO! NELL NECHCE, ABYS ODEŠÉÉÉÉL!" vhrá se mu zelenovláska na nohu.
"Jenomže Renji má pravdu. Opravdu takhle po nás za chvíli půjdou všichni Arrancaři," přemlouvá ji zrzek. Je rád, že je Renji naživu. A chce, aby to tak zůstalo i nadále. Zajisté by byl ještě radši.
"A…ale ty se u…ubráníš!" brečí zas to děcko.
"Nell. Víš dobře, že mě ta proměna v hollow vyčerpává. A že naše ban-kai nejsou dost silné na to, aby porazily nejslabšího člena Espady," ukecává ji stále Ichigo. Opravdu nechce, aby se Renjimu něco stalo. Ne. Na to ho moc miluje. Navíc, on sám mívá dost práce v Karakuře s hollow. Renji po něm uraženě koukne. Co to jako mělo znamenat s tím ban-kai? On ho snad podceňuje?! Ichigo si toho nevšimne a otevírá pusu, že něco řekne, ale Nell mu skočí do řeči.
"Ale Rukia-san ban-kai nepoužila a zabila Devítku pomocí kidou. ITSYGOOO! NEODĆHÁZÉÉÉJ!" věší se mu na nohu.
"Jenže já kidou neovládám," snaží se ji zrzek setřást, "Jsem shinigami-daiko."
"Ale já ho ovládám," ozve se Renji.
"BAKA! CHCEŠ TU SNAD UMŘÍT?! ESPADA MÁ I SILNĚJŠÍ ČLENY, NEŽ AARONIERA!" křikne na něj Ichigo. Chce odsud pryč. Nezáleží na tom, kolik členů Espady tu ještě je. Aizen a Gin jsou mrtví a to je to hlavní. A taky je to hlavní důvod, proč odsud co nejrychleji vypadnout. A Renjiho bezpečnost je taky důvod, proč odsud co nejrychleji vypadnout. Červenovlásek i Nell se zamysleli. Vždyť Ichigo má pravdu! Nell je tedy nakonec dostala do Skutečného světa.
"Opravdu musíš odejít?" dívala se na něj uslzenýma očima, když se chystali odejít. Nejradši by šla s nimi.
"Gomen. Opravdu musím. Ale ještě se vrátím. Určitě tu nejsem naposled. A rád zase přijmu tvou pomoc. Arigato za to, cos pro nás teď udělala," usmál se na ni Ichigo, "Sayonara," řekl a odešel.
"Sayonara," pozdravil také Renji.
"Sayonara," odvětila ona. Jen se za nimi zarmouceně dívala, jak mizí z Hueco Mundo. Za pár vteřin z nich zůstala jen hezká vzpomínka.
*ve Skutečném světě*
Ichigo s Renjim se octli přímo vedle domu Orihimme. Je krásný slunečný den a všichni jsou ve škole. To ale nic nemění na tom, že Ichigovi vrtá hlavou, proč ho Renji přišel zachránit. A navíc sám. Navíc… Zrzek se zadíval na své ruce… Ichigo není až tak dokonalá osoba, aby se někdo obtěžoval ho chránit. A ještě k tomu Renji. Mohl zemřít! Kvůli němu… Provinile se na něj dívá, stále sužován tou otázkou.
"No… Tak já půjdu," otočil se Renji, že se dá na odchod k Uraharovu obchodu.
"Počkej!" zadržel ho Ichigo.
"Nande," letmo na něj rudovlásek kouká.
"Proč jsi mě přišel zachránit… sám?" nevědomky zrzek uhýbá očima. Renjiho tahle otázka zaskočila. Co mu má říct? Pravdu? Že ho miluje? A že prostě nevydržel čekat na ostatní, až budou připraveni? Nebo si má něco vymyslet? Co by Ichigo řekl na pravdu? No, když vezme v úvahu to, že je to strašný cholerik, tak… Co kdyby mu řekl jen polopravdu? Ale na druhou stranu, lásce by se nemělo lhát.
"No, víš, já… Bál jsem se, o tebe. Hrozně moc. Tak moc, že jsem nevydržel čekat na to, až budou ostatní připraveni," pravil nakonec.
"Bál ses… O mně? A-ale proč?" diví se Ichigo. Tohle je mu fakt divné. Že by ho Renji taky… Ale ne. To není možné. Jak by se do něj mohl zamilovat? To přece není možné. Prostě ho má jen hodně rád. Nicméně, nebylo by na škodu, kdyby Renji o Ichigových citech věděl víc.
"Jo. Bál. Hodně. Já… Moment! Myslel jsem, že vypěníš!"podivil se Renji. Ichigo umí být i klidný?
"V pořádku. Já jsem rád, že jsi naživu. I když to bylo nebezpečné. Ale to už jsme si řekli v Hueco Mundo."
Renji se usmívá. Tenhle kluk je vážně fajn. Někdy. Nesměle na něj kouká. Jeho tajná láska mu pohled opětuje, ovšem jakmile se jejich oči střetnou, oba urychleně otočí hlavy na stranu.
"Víš, je to paradox," pokračuje zrzek ve svém monologu, "Když jsem tě viděl poprvé, myslel jsem, že budeme nepřátelé na život a na smrt. A s Byakuyou taky. Myslel jsem, že všichni shinigami jsou jako on. Namyšlení a arogantní a striktně se řídí pravidly Seireiteie. Ale to není pravda. Rukia je jiná. Izuru-san, Toshiro, Rangiku-san, Ikkaku-san, Jūshirō-san, Yachiru-chan, Kenpachi… I když ten v každém vidí jen člověka, se kterým by se mohl dobře porvat. Ale rozuměj, tihle všichni totálně změnili moje mínění o Seireiteii. A hlavně ty," háže na něj pohled. Renji se na něho taky zadívá, ve snaze ten pohled zachytit, ale Ichigo jím plaše uhne. Renjimu, i když nad tím nikdy nepřemýšlel, dojde, proč to Ichi dělá. Proč vždycky těma očima uhývá. Proč nemá odvahu dívat se do těch Renjiho dýl. Renjimu to docvakne a srdce mu poskočí radostí. Na rtech má šťastný úsměv.
"Pamatuješ na ten boj mezi námi v Seireiteii? Promiň, že jsem tě tehdy tak zranil, já…"
"Pamatuju. A chápu tě. Ale to já bych se ti měl omluvit, že jsem ti nevěřil."
"Ne, prosím. Neomlouvej se. Už je to za náma. Nemusíš se omlouvat. Tehdy jsme se ještě tak neznali."
"Dobře," usmívá se pořád Renji.
"Proč se furt směješ?" nechápe Ichigo. Co je tady k smíchu?
"Víš… Protože jsem konečně pochopil, že náš vztah… Je něco víc než přátelství."




Žádné komentáře:

Okomentovat