Milí zlatí čtenáři, je tady další díl. Před nějakou dobou jsem se v souvislosti s touhle povídkou bavila s Lulinou o párech v ní, a řekla jsem jí, že pro ni přichystám překvápko xD Takže tenhle a pravděpodobně i následující díl věnuji jí xD No, k němu radši dávám několik stupňů varování.
WARNING 1: radši ani nepíšu, od kolika let nahoru xD 18 je moc málo xD
WARNING 2: to, že je v kafi kofein, to vím už dávno. Ale že mi zřejmě čerstvě po vypití způsobuje v hlavě takové výbuchy (či co tenhle díl ovlivnilo), to by mě tehdy nenapadlo ani v tom nejzhovadilejším snu.
Nevidím na něm jediný důvod, proč bych se jím měl zabývat.
"No, řekněme, že mám velice důležité kontakty na osobu, které byste mohl být velmi nápomocen."
Nápomocen? K čemu jako? Proč jako? Vážně tenhle svět nechápu. Ta osoba bude jistě vrchní blázen tohohle blázince. V tom případě ale… MAMÍ, TATÍ! POMOOOOOOOOC!!! FAKT BUDU MILÝ! FAKT JSEM RŮŽOVÝ KRÁLÍČEK!!! FAKT BUDU SPÁT S ITACHIM!!! Už mi samou touhou po tomhle roste… Ehm jedno králičí ouško.
"Nápomocen? K čemu jako? Proč jako?" zopakuju svou otázku nahlas.
"K velice tajným, ale důležitým věcem, které vám zatím nemohu prozradit," odpovídá ten blázen. Zdá se mi nějak nechutně slizký. Vlastně je nějak nechutně slizký. Fuj… Otec, syn… Jeden lepší než druhý.
Sklapnu a nechám ho odejít. A radši se začnu připravovat na útěk z tohohle světa. Etoo, takže, dostal jsem se sem s pomocí Madarových očí a mého mangekyou, že? Hm, takže dostat se zpátky by mělo jít pravděpodobně podobným způsobem. Kurňa, teď jsem si uvědomil… Já jsem mezi kouzelníky, či jak tomu mám nadávat. To je jak když Ichinose Maki byl mezi Bounty. Sheesh… Kde je moje Uchihovská čest? Už se přirovnávám k Shinigami z Bleache. Jebe mi snad z toho všeho? A navíc, ten hajzlík byl s nimi spolčený a pomáhal jim v pomstě Soul Society. Já taky nesnáším Konohu. Že bych se taky s někým spolčil a bojoval proti ní? Třeba se svou rodinou? Pytle! Ale Itachi nebude chtít… To je v prdeli… Radši těchhle šílených úvah nechám a začnu se věnovat přemýšlení o tom, jak odsud pryč. Zabere mi to celý den. Z přemýšlení mě vytrhne až otevření dveří.
"Máma říká, že máš jít na večeři," povídá ten malý fracek jen, co sem páchne.
"Tss… Nemám chuť," odfrknu.
"Jak myslíš," odtáhne on a já dál sedím a přemýšlím. Po dvou hodinách ale dostanu hlad a řeknu si, že by přece jen nebylo špatné se najíst. Jo, hlad je nejlepší kuchař. A také svině. Přinutí člověka sníst všechen možný blivajz. No nic. Vlezu tedy do kuchyně, že si dám ten blaf. Moment! Kde jsou hůlky?! Čím a jak se mám jako najíst?! Mmnt… Mám nápad. Potichu se vykradu z kuchyně. Čmajznu těm dvěma ty divné hůlky, co vypadají jako hůlky na jídlo. Provedeno. Jdu do kuchyně, najdu misku a naložím si. Je to nějaká divná žlutá kaše a ještě divnější maso. Sakra… ono je v celku. To si snad dělají srandu, že si to budu muset ještě nakrájet! Nic, radši to udělám (nechce se mi hledat nože, tak vytáhnu kunai) a pustím se do jídla. Fuj, to je teda blaf… To moje máma vaří 1 000 000x lépe. Ale hlad je nejlepší kuchař a svině.
"C… co to děláš s mojí hůlkou?!"
A do řiti. Ten fracek mě zmerčil.
"Co by? S něčím se najíst musím," odpovím bezděčně. Promiň, ale já za to fakt nemůžu, že tady nemáte hůlky. Ten na mě hledí jak spadlý z višně.
"A proč si nevemeš příbor?"
Zřejmě ho nenapadlo nic jiného, než se zeptat na takovouhle ptákovinu. Moment. Jakže? Kdeže? Cože? Jaký příbor?
"Cože si to mám vzít?"
"Ty jsi dement. No příbor. Vidličku a nůž."
Moje tvář nyní vypadá asi takhle: sto chutí vyprsknout smíchy, udivený jak cyp, rudý vzteky a pak už nevím. Ale urazil mě. Já, že jsem dement?! JÁ, ŽE JSEM DEMENT?! Já nejsem žádný dement. Já jsem Uchiha! Uchiha Sasuke! To spíš ty jsi dement!
"Dement?! DEMENT?! Tak poslouchej. Já jsem Uchiha Sasuke. Rozumíš?! Uchiha!!! Jsem z nejlepšího klanu v Konoze. Z klanu s nejlepšími očními technikami na celém světě. Můj sharingan přemůže dokonce i techniky Uzumaki Nagata, vůdce Akatsuki!!! A to nemluvím o Madarově věčném sharinganu a Tobim!"
"Oční techniky? A kde máš brýle, ty Uchiho Sasuke? Moment… To tvoje jméno… To se s tím dementem docela shoduje."
"!!!TYYYYYYYY!!!" vrhnu na něho chidori.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!" zdrhne on.
"O…on mi ukradnul hůlku!!! A…a chce mě zabít!!!" slyším ho, jak si stěžuje rodičům.
"A proč ti ji ukradl?" ptá se ten jeho otec.
"Já…já nevím…"
To je zmrd… Už slyším, jak sem jde jeho otec. Nakoukne sem a povídá.
"Omluvte mě za naši nezdvořilost. Mělo nás napadnout, že nejspíš budete z Japonska a nebudete se umět najíst příborem."
Japonsko?!
"Tak hele. Kolikrát vám mám vysvětlovat, že jsem z Konohagakure, což je Skrytá Listová vesnice v Ohnivé zemi?!"
"Ohňová země? Tam se taky jí hůlkami? Měl jste nám to říct, hned bychom nějaké obstarali," omluví se a zmizí. Hm… Pak už slyším jen, jak svému synáčkovi domlouvá o mém původu. Yareyare… Radši jdu spát.
*další den*
Probudí mě šílený křik toho dementa. Vylezu ven z pokoje za tím křikem, podívat se, co se děje. A málem mě trefí šlak. Radši rychle zalezu zpět. Naštěstí si mě nikdo nevšiml.
DRACO:
Matka není doma? Otec… Profesor Snape… Spolu v ložnici!!! To je na skapání!!! Hm… Co mám dělat? Ne, že by se mi to líbilo… ale ten Snape je zatraceně sexy. Hm, to bude školní rok… Jestli tu zůstanu a budu čumět na to, jak otce svádí, tak se pak na něj asi nebudu moct ani podívat… A to je to jediný učitel, který mi jakž takž ve škole nevadil. Hehe… Ale jo. Já zůstanu *Dracův úchylný škleb*
Sleduju ty dva v posteli. Doufám, že mě nezmerčí. Ale ten Snape, jak mého otce líbá… Mmmm. Vjel mu rukou do vlasů. A otec do polibku slastně zavrněl. A Snapea pohladil po krku. Hmm… Má erekce… JAKSI ROSTE! Kurva… Ale nemůžu od nich odlepit oči. Snape se z otcových úst přesunul na jeho ucho. Saje jeho ušní lalůček a přitom prsty proplétá jeho vlasy. Otec tiše vrní slastí. Sakra… ten můj tam dole je čím dál víc nahoře! Hnnnf! Snape se přestává starat o ucho. Přesouvá se na otcův krk. Přesněji řečeno na ohryzek. Lehounce ho líbá a jemně kouše. Otec zaklání hlavu a mělce dýchá.
"Severusi…," šeptá slastně. A mně polévá horko.
Snape na to nic neříká, jen pokračuje ve své vzrušující hříčce. A to tak, že jazykem sjíždí přes otcovu hruď až k jeho bradavkám. Sakra, ten moc dobře ví, jak chlapa nažhavit… No jo, vždyť je to taky chlap. Navíc gay. Nebo bisexuál. A já asi taky, a ještě navíc pěkně úchylný, když mě vzrušuje, jak někdo spí s mým otcem. Phew… Ale co už mám dělat? Jen stát a zírat na ně (a slintat a krvácet z nosu) je na mně příliš těžký úkol. Radši budu stát, zírat na ně, slintat, krvácet z nosu a honit si ho. Hehe, tak jdem na to.
Moment, myslel jsem, že Snape začne ty jeho bradavky olizovat, či co, ale on ne! On jazykem putuje nahoru po otcově krku zpátky ke rtům. Vášnivě je líbá. Whoa, mám co dělat, abych udržel své steny na uzdě. Ale Snape šmejdí dlaněmi po otcově hrudi. Najde jeho bradavky a žmoulá je. Otcovi z úst mezi polibky unikne tichý sten. Na to Snape slastně vydechne. Tak teď jsem ještě vzrušenější! Ani si to neuvědomím a také tichounce zasténám. Počkat. Já sténám?! A do řiti…
"Počkej, počkej," šeptne otec, když se Snape chystá svléknout mu kalhoty. Co je?
"Co je?" optá se Snape mírně nevrle.
"Slyšel jsem nějaký podezřelý kravál," odpoví otec a jde směrem ke dveřím. A do prdele… Ne. Počkat. Tam ne!!! Zdrhám!
"Draco…," uslyším jeho hlas, "Co tu děláš?"
A sakra, nestihl jsem zdrhnout.
"J… já…"
"Otoč se."
"Ale t…tati…j…já musím na…na záchod."
"Nelži a otoč se," sáhne mi na rameno a přinutí mě otočit se. Pohledem mě sjede celého od hlavy až k patě. A očima zůstane viset na mé bohužel ještě stojící erekci. Kurva… Je mi tak trapně, až zrudnu. Mamííííí, pomóóóóóóóóc, zachraň mě! Hodím na tebe tak roztomilý psí pohled, jaký jsi u mě ještě neviděla!
"Hm," udělá a popadne mě za ruku. Snažím se vyrvat z jeho sevření.
"Tati… co to děláš?!" řvu. Takhle se mnou rozhodně zacházet nebude.
"Neříkej, že se ti to nelíbilo."
"Ne, nelíbilo. Je to hnusné, odporné a chce se mi zvracet."
"Tak co tě potom tak nažhavilo? Že by nový spolubydlící?"
Tak teď mě fakt natáhlo na zvracení… Otec to uviděl a potichu se pro sebe usmál. A i když jsem se bránil, jak jsem chtěl, byl jsem zatažen do ložnice.
"Draco…," povídá Snape hned, jak mě uvidí. Otec se mnou mrskne na postel. Snape tasí hůlku.
"Pouta na tebe!" řve. A já mám vzápětí ruce a nohy připoutány k pelesti postele. Naprázdno polknu. Pozorovat ty dva se mi sice líbilo… ALE JÁ NECHCI BÝT ZNÁSILNĚN SVÝM OTCEM A SVÝM PROFESOREM!!!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ *devil smile*
Žádné komentáře:
Okomentovat