Cesta-3. díl

Ňahá! Tak je tady další díl. Tentokrát mi s ním tak trochu pomohla Lulina xD Protože ten výrok o tom, že Sasuke bude spát s Itachim, bude nosit růžová tanga a lolita šatičky a zpívat, a o tom růžovém králíčkovi, je její xD Nuže, proto tenhle díl věnuji Lulině, mé drahé imouto-chan ^^

"Červíčku. Otevři, prosím, dveře. Naghini říká, že máme návštěvu."

"O…o…ovšem, můj pane," vstane on, znovu se mi klaní a pustí hosta dovnitř. Je to kdo jiný než Severus Snape.

"Můj pane. Popletal se chystá v Bradavicích rozmístit mozkomory."

"Mozkomory? To by nám ovšem mohlo být nápomocno, Severusi."

"Ovšem Brumbál je zásadně proti, můj pane" pokračuje můj host.

"Ale tobě věří. Ty ho zajisté přesvědčíš."

"Můj pane, nemyslím si, že…"

"Severusi. Máš moji plnou důvěru. Nezklam mě."

"Zajisté, můj pane," odpoví. Ukloní se a zmizí. Schůze pokračuje dál.

Sheesh… Tak to se ten Harry bude zabíjet trošku hůř, než jsem čekal. Ale co nadělám. Aspoň si můžu očarovat pár těch mozkomorů. Schůze teda pokračuje. Ale za celou dobu jejího konání nejsem schopný vybrat si jedinou hůlku. Prostě mi žádná nesedí. Ale už vím, co budu dělat.

"Luciusi?" promluvím k němu.

"Ano, můj pane?" zvedne on hlavu.

"Slyšel jsem, že se Brumbál chystá zničit mé viteály."

"Ano, můj pane, chystá. Ovšem nemyslím si, že by byl schopen…"

"Ano, nebyl," ukončím debatu mezi jím a mnou. V hlavě se mi začíná rýsovat skvělý plán. Nejdříve zmrzačit Brumbála pomocí obranných zařízení u těch viteálů, pak ho zabít, sebrat mu hůlku a tou zabít Harryho. Nebo těmi viteály Brumbála rovnou zabít a pak už by to mělo stejný konec. Doufám, že to vyjde.

"Přátelé," oznamuji jim, "dnešní schůze je u konce. Běžte, prosím, připravovat vše na onen den. Den, kdy Harry naposled spatří světlo tohohle světa."

Ostatní se začnou rozcházet.

"Ale pane. Co hůlka? Pomůžu vám ji najít," nabídne se znovu Belatrix. Ta její oddanost je až odporná.

"Děkuji, Belatrix. Ale už mám plán, čí hůlkou to udělat a jak ji získat. Bohužel to musím udělat sám. Ani jeden z vás by neuspěl."

Vidím, jak Belatrix na mě háže skoro psí oči. Nakonec se ale také sebere a odejde. Založím si ruce a dál přemýšlím nad svým plánem. Ano. Vskutku dokonalý plán.

SASUKE:

Jdu dál tou divnou ulicí. Radši se už nedívám kolem, Bůh ví, na co a na koho tady ještě natrefím. Vtom potkám trojici mladých lidí-holka a dva kluci. Jeden nějaký zrzek, druhý s jizvou ve tvaru blesku a brýlemi… Jen ta holka vypadá celkem normálně. Napadne mě, že bych se jí mohl zeptat, kde to vlastně jsem. Sám se tomu divím, ale já se jí prostě jdu zeptat.

"Hele, ty. Nevíš, kde to jsem?" položím jí otázku. Všichni tři si mě chvíli prohlíží. Ten zrzek na mě zas hledí, jak kdybych já přišel z blázince.

"No… Tohle je Příčná ulice," dozvím se odpověď nakonec od něj. Ulice? Příčná? Hm, v Konoze ulice nemáme. Btw, co teď asi dělají naši? Jasně, nemají ani potuchy o tom, kde jsem. Prostě jsem podle nich na misi a oni jen čekají, až se vrátím (a misi samozřejmě splním-jsem Uchiha, ne?). Kyaaa… Mamí! Tatí! Bráškó! Pomóc! Dostaňte mě z tohohle! Budu na vás hodný! Milý! Budu vás poslouchat! Budu dělat snídaně! Budu mýt nádobí, uklízet, žehlit, prát, vařit! A budu spát s Itachim, a budu nosit růžová tanga! A kočičí ouška! A lolita šatičky. A budu zpívat - jsem růžový králíček! Kyaaa! Moment…to potřebuju i králičí ouška, ne? Tak mi je sežeňte. Třeba v Claire's nebo v cosplay shopech. Nebo vyrobte-mně se vyrábět nechtějí. To je jedno.

"Proč se tváříš tak divně?" zeptá se zas ten zrzek.

"Tsche… Myslím, že jsem se ocitl v blázinci," odpovím.

"Cože? Spíš ty vypadáš, jak kdybys přišel z blázince," sjede mě ten zrzek od hlavy až k patě pohledem. Chci říct něco na obranu, když vtom se ozve ta holka.

"No tak, Rone. Nech ho. Třeba je to cizinec a třeba je jen z jiné kouzelnické školy."

Kouzelnická škola? Děláte si ze mě srandu? I když počkat… Ten blonďák tehdy po mně metal červené a zelené blesky. Heh… tak asi já jsem se nakonec pomátl a mám haldy nebo co. Nebo jsem ještě v kómatu. Nebo prostě jen spím a tohle je nějaký hloupý sen. Štípu se do paže, abych se probudil. Ale marně. Všechno je stejné a nic nikam nemizí. Asi se štípu málo. Štípnu se tedy pořádně, až zařvu bolestí.

"Co děláš?" ptá se zas ten Ron, nebo jak se jmenuje.

"Co bych dělal? Spím, tak se štípu, abych se probudil a byl zpátky v Konoze.

"Kde že to?" civí na mě ten zrzek.

"V Konoha gakure. U mě doma."

"Aha. Tak přece jen jsi cizinec," povídá ta holka.

"No, zřejmě to tak bude," usoudím nakonec a skloním hlavu.

"A jak ses sem dostal?" ptá se ten týpek v brýlích.

Chvíli přemýšlím, jestli jim to mám vůbec říct.

"Hm, to tě nemusí zajímat," nahodím cool výraz a svou Uchihovskou čest na obranu. Přece to nebudu vykládat bláznům.

"Hm, tak když ne, tak ne, no…," poví zas ten Ron a chystá se jít dál. To je jen dobře.

"Počkej. My ti chcem pomoct," dí ten týpek s brýlemi. Už toho mám vážně dost. Založím si ruce a začnu podupávat nohou.

"Děkuji. Nepotřebuji to," slušně je odbudu.

"Nech to plavat, Harry," radí mu ta holka. A dělá dobře.

"Ale Hermiono…," ozve se zas ten týpek.

"Ten náfuka nám nestojí za to, abychom se s ním hádali. Navíc potřebujeme ještě nějaké učebnice a nemáme času nazbyt. Tvoje mamka se po nás bude strachovat," ukecá ho a všichni zmizí. Uf…

Jdu dál tou pofiderní ulicí. Ne. Řekl bych, že celý tenhle svět je pofiderní.

"Tak ses stále do toho blázince nevrátil?" ozve se naráz nějaký mně moc povědomý hlas. Doufám, že se pletu v tom, kdo to je. Moje oči mě však utvrdí v tom, že je to ta poslední osoba, kterou bych chtěl vidět.

"Uhni," projdu kolem něj. Nemám na ňho náladu.

"Ale ale. Takhle se chovat ke kouzelníkům s čistou krví? Mdloby na tebe!" křikne a vyšlehne po mně rudý blesk tím párátkem, co vypadá jak hůlka na jídlo.

"Hm," uhnu se. Na můj sharingan to nemá. I když ho nemám aktivovaný. Ale okamžitě to udělám a začnu v roce sbírat chakru na chidori.

"Chidori!" zařvu a hodím to po něm.

"Ale ale," řekne on a zmizí. Je za mnou. A tu věc drží u mé hlavy!

"Mdloby na tebe!" křikne znenadání a já omdlím.

*několik hodin poté*

Fuj… To jsem se špatně vyspal… Bolí mě celý člověk. Ne. Počkat. Já nespal. Já omdlel.Aha. Kde, že to jsem? Zas někde jinde… Do p***! Už s tím přemisťováním furt! Otevírají se dveře toho pokoje, kde jsem. Vchází zas ten blbeček.

"Tak už ses probral?" ptá se posměšným tónem.

"Ty jsi slepý?" ptám se zas já.

"Ne," odfrkne si on.

"Tak blbý?" položím mu otázku.

"Neštvi mě," slyším místo odpovědi.

"Hm, to bys ty nesměl štvát mě. Uchihu Sasukeho."

"Cože? Kohože?" čumí na mně jak puk.

"Uchihu Sasukeho. Z klanu Uchiha. Klanu s nejsilnějšími očními technikami na celém světě. Měl by ses přede mnou plazit po kolenou."

Plazit se po kolenou je sice hloupost, ale zní to skvěle.

"Já vážně nevím, na co tě pán zla chce," popadá se ten idiot za břicho, "Takového blázna! P…plazit se p…po kol…kolenou? P…před t…tebou?" hýká smíchy. Už ho mám dost.

"Neser mně!" utvořím pečeť a vrhnu po něm ohnivého draka. Ten nepřipraven, bez hůlky, stojí jak opařený a má vyvalené oči. Trošku ho popálím.

"ÁÁÁÁÁÁÁ!" řve.

"Tohle mi zaplatíš!" hledí na svou ruku, která to schytala nejvíc, "Crucio!"

"Draco. Nebuď na našeho hosta tak zlý," ozve se za jeho zády čísi slizký hlas. Ten náfuka je chycen dalším předpokládám náfukou a zadržen. A taky odtažen pryč.

"Kdyby mě otec nezadržel, umučil bych tě k ještě většímu šílenství! A kdyby si pán zla nepřál, abys byl naživu, zabil bych tě!" řve ten spratek, zatímco je tahán ze dveří.

"Omlouvám se. Můj syn občas ztrácí nervy," povídá ten druhý blonďák a jde ke mně. Sjedu si ho pohledem. Moment! To je ten blázen, co si v té díře kupoval to nechutné zboží! Strkám ruce před sebe a odkopávám se, abych byl od něj co nejdál. NECHOĎ KE MNĚ, TY BLÁZNE STARÁ!

"No tak. Nechci ti ublížit," jde stále blíž. Sakra! Zkusím na něj hodit ten neustrašenější pohled, co umím. Nefunguje to. Tak se tedy zkusím obrnit svou Uchihovskou čestí. Tedy j už jí obrněn jsem, ale teď se jí obrním ještě víc.

"Lucius Malfoy. Těší mě," podává mi ruku. Mám hádat? Je to snad otec toho náfuky, co se mi před chvílí pokusil udělat, Bůh ví, co?

"Hm. A co na tom?"

"Já jen, že byste třeba rád věděl, který klan vám může být velmi nápomocen."

"Při čem?" nedá mi zvědavost.

"Řekněme, že ostatní lidé jsou jaksi… No, prostě nestojí za to s nimi hodit řeč."

Hm, že bych našel spřízněnou duši? Ha, ha, ha. To tak.

"A myslíte, že mi stojí za to hodit řeč s vámi?" sjedu ho pohledem od hlavy až k patě. Nevidím na něm jediný důvod, proč bych se jím měl zabývat.

"No, řekněme, že mám velice důležité kontakty na osobu, které byste mohl být velmi nápomocen."

Nápomocen? K čemu jako? Proč jako? Vážně tenhle svět nechápu. Ta osoba bude jistě vrchní blázen tohohle blázince. V tom případě ale… MAMÍ, TATÍ! POMOOOOOOOOC!!! FAKT BUDU MILÝ! FAKT JSEM RŮŽOVÝ KRÁLÍČEK!!! FAKT BUDU SPÁT S ITACHIM!!! Už mi samou touhou po tomhle roste… Ehm jedno králičí ouško.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ xD