Cesta-11. díl

"K-kouzelníků? Ministerstvo kouzel? Trestný čin? Proti zákonům?"
"Správně. Mimochodem, proč by ses chtěl dostat pod tu zem?"
Uvažuju, jestli se mu mám svěřit nebo ne. Přece jen, jsem Uchiha. Ale v tomhle světě už jsem tak bezradný, že moje Uchihovská čest jde pomalu, ale jistě do prdele. Moment, do prdele ne. S tou prdelí už jsem si to jednou vysvětloval přece. Takže moje Uchihovská čest jde pomalu, ale jistě do háje. Myslím. Už nevím, jak to s tou prdelí, hájem a pytlem přesně bylo. Ale vím jistě, že jsem si to vysvětloval, než mě znásilnil ten blonďatý magor s tím černovlasým magorem. No, nakonec mi nezbude nic jiného než se prostě svěřit tomu proužkovanému šaškovi. Co už, nic tím neztratím.
"No, chci se dostat domů."
Fakt jsem se překonal. Já snad zapomínám, kdo jsem.
"Domů? A odkud jsi přišel? Hned jsem věděl, že nebudeš zdejší. Ani nevypadáš na kouzelníka a ani na mudlu."
M-mudlu? Co?! Jak se opovažuje mi nadávat?! Chystám se, že začnu soustředit chakru do dlaně. Ale pak si to rozmyslím. Nemuselo by se mi to vyplatit. Místo toho se na něj snažím zírat jak spadlý z višně. A zřejmě to funguje.
"Á, ty ani nevíš, co je to mudla? No, to jsou lidi, kteří nečarují. Nenarodili se s kouzelnickou krví."
Já jsem se fakt dostal do blázince. Nebo jsem v tak hlubokém kómatu a mám halucinace nebo mám prostě jen ty halucinace. Nebo se v těch Madarových očích skrývalo nějaké genjutsu a já blbec se do něj nechal vtáhnout. Sakra, ten Madara ale měl fakt dobré oči. To genjutsu vypadá jak realita. Tak věrohodně, že ani já, Uchiha Sasuke, jsem to nepoznal hned. Aktivuji sharingan. Nedbám na toho šaška, co na mě zírá jako by z té višně spadl pro změnu on, a snažím se to genjutsu zrušit. Bohužel, ať se snažím, jak se snažím, nejde to. Hm, povedená iluze. Že bych si ty Madarovy oči čmajznul místo těch Itachiho? Kdo ví, co by se stalo, kdybych si svůj sharingan vyměnil za ten věčný, Madarův. Třeba by byl ještě lepší. Nebo bych to pěkně pojebal.
"Áha," protáhnu nakonec.
"No, a odkud jsi vlastně přišel?"
Uvažuju, jestli mu to fakt mám říct. Ale zřejmě se nic nestane.
"Z Konohagakure. Je to vesnice v Ohnivé zemi."
"Konohagakure? Ohnivá země? Slyšel jsem toho hodně. Ale jaktěživ jsem o takovém místě neslyšel. Ale možná bych ti mohl poradit. Obrať se na Nemocnici sv. Munga," pověděl a odešel. Hm, to jsem se dozvěděl hodně. Aspoň mi mohl říct, kde je. Chjo… Jak se mám dostat domů? Jdu teda hledat tu blbou nemocnici. Až před ní po úmorném hledání stanu. Vejdu dovnitř a na recepci se zeptám, jestli náhodou neví, jak se dostat do Konohagakure, Ohnivé země. Přesněji řečeno Konohagakure no Sato, neboli Listová vesnice nebo Vesnice ukrytá v listí. Nic. Místo toho na mě volali psychiatra. Zdrhl jsem jim. Fajn. Teď mě ještě po celé nemocnici hledala psychiatrie, než jsem jim zmizel z dohledu. To jsem to dopadl… A to jsem Uchiha.
Bloumám tím zřejmě městem, až natrefím na nádraží. Pche, to mi bude prd platné, nevzpomínám si, že bychom v Konoze měli železnici. Ale moment. Šálí mě můj super skvělý sharingan nebo je to součást toho genjutsu? Právě jsem jakési lidi viděl projít zdí! Zkusím to taky. A octnu se na jakémsi starém nástupišti. Hm, tak nic, no. Kurva…

LUCIUS:
Schůze už skončila. Pán mi však nakázal na příští svolání přivést našeho hosta. Takže jak jsem přišel domů, chystal jsem se ho najít a sdělit mu to. Je přece slušnost říct hostům o něčem, co se s nimi zamýšlí. Jenže ho nemůžu nikde najít, ksakru! Narcisa stále není doma. Zeptám se tedy Draca, zda našeho hosta někde neviděl. Najdu ho ve svém pokoji, jak sedí na posteli a zřejmě o něčem přemýšlí. No tak, to ho tak dostal ten sex? Hm, asi jsme přestřelili, když jsme si mysleli, že to s ním nic neudělá, ale co. Sex to byl skvělý. Někdy to musíme zopakovat.
"Draco?" promluvím. Nic. Žádná odpověď. Co se to s ním děje? Takový nebývá.
"Draco, synku," pokračuju.
"Co je?" vyštěkne.
"Ale ale. Není důvod být takový. Jen se chci na něco zeptat."
"A na co?" pokračuje stejným tónem.
"Neviděl jsi někde našeho drahého hosta?"
"Pche, jsem rád, že zdrhnul!" uchechtne se. Cože? On se uchechtnul? To sex dokáže měnit lidi? To je mi novinka… Ale moment. Náš host ZDRHNUL?!
"Zdrhnul, říkáš?" popadám ho za paži.
"Co to děláš, tati?!" řve on. To se bojí, že ho zas chci znásilnit? Na očích mu vidím, že chce začít řvát o pomoc, začít volat maminku, slibovat, že bude poslušný, hodný králíček a koťátko a bude milý a hodný a neublíží ani mouše a bude pomáhat a pilně se učit a mít jedničky a nejvíce NKÚ, jak je jen možné, když ho maminka zachrání. Bohužel, maminka tu teď není, synáčku. A ani tě nechci znásilnit.
"Jdeme ho hledat," táhnu ho halou do sklepa pro koště.
"A-ale p-proč?" dí on vyděšeně.
"Pán zla mi nakázal ho přivést na příští schůzi. A tebe taky."
Vidím, jak ho natahuje při představě, že by náš host měl být přítomen na schůzi smrtijedů. Ale co už, pán zla je pán zla a nejlepší je být mu věrný a poslouchat ho. Jinak by se to člověku mohlo pěkně vymstít.
"Draco, víš dobře, jaký pán zla je. Že je nejlepší být mu věrný a poslouchat ho. Jinak by se ti to mohlo vymstít. Takže ty pěkně Sasukeho přítomnost na schůzi sneseš, je ti to jasné?"
Nic neřekne. Ale zřejmě to pochopil. Nasedneme tedy na košťata a začneme hledat. A to, co hledáme, najdeme brzy. Co dělá na nádraží King's Cross? Ovšem zmerčí nás a začne zdrhat. Nedoběhne ale daleko a máme ho.
"Co tu chcete?" vyštěkne a v ruce má jakýsi divný chomáč blesků, či co to je.
"Pán zla tě chce vidět. Mdloby na tebe," mávnu hůlkou a on padne na zem.