Warning: žádný (to víte, je to jen první díl, ale stejně si ho užijte);-)
Btw, sama sobě se divím, že jsem dokázala z vlastní iniciativy stvořit něco na pár se Sasanem, když ho tak nesnáším xD
SASUKE:
Ráno jako každé jiné. Vstávám a jdu se nasnídat. Vejdu do kuchyně, kde už na mně čekají rodiče a brácha. Pozdravím a usadím se ke stolu. Máma vždy připravuje snídani, takže se nemusím obtěžovat s přípravou jídla. Ovšem dneska radši bych si něco udělal sám. Přistane přede mnou totiž miska s rizotem, které totálně nesnáším. Ale stejně to do sebe začnu házet. Co jiného mám dělat?
"Zlato?" osloví mě máma.
"Hn?" zvednu oči od toho blafu.
"Ty máš dneska tu misi pro klan, že?" pokračuje.
"Jo. Co s tím?" ptám se bezděčně.
"No, že Itachi s tebou jít nakonec nemůže. Včera mu přišla zpráva od Hokage-sama a on má důležitou misi pro ANBU. V Oblačné byly ukradeny nějaké přísně tajné dokumenty o Hachibim a oni nás žádají o pomoc. Hokage-sama to nemohla přidělit nikomu jinému než ANBU a protože je Itachi jejich kapitánem, musí pochopitelně jít s nimi," vysvětluje máma. Áha. Nevěřím mu. Beztak se mu nechtělo, a tak se vymluvil, lenoch jeden. Kouknu na bráchu, ten na mě hledí pohledem typu 'omlouvám se, Sasánku, ale jinak to prostě nejde', pak kouknu na otce, ten se svou typicky kamennou tváří sedí u stolu s rukama založenýma a pokyvuje hlavou. Nedá se nic dělat. Heh, že já taky nešel k ANBU… Kdybych teď měl misi, tak bych na ni nebyl sám. Počkat, vlastně. Kdo ví. Však ANBU určitě taky dostávají mise pro jednotlivé členy. Chjo, to ráno. Neuvažuju.
Seberu se, přichystám si věci a jdu. Cestou uvažuju. Ještě, že to není mise pro vesnici, to by byla větší otrava. I když zjišťovat nějaké artefakty o Madarovi je taky otrava. Prý něco o těch jeho očích. Měl nějaký věčný mangekyou sharingan. Nevím, či si je otec chce čmajznout, či co… Ale měl bych se o to přestat starat. Je to přece jen mise a moje věc to není, co chce kdo dělat s jeho očima. Běžím tak Konohou a uvažuju, když vtom mi před nosem přeběhne…
"Ahoj, Sasuke," zamává na mně ten blonďatý blbeček. Naruto. Ten mi tu tak chyběl. A v patách má Sakuru.
"Ahoj, Sasuke," pozdraví ona. Kam se ženou, to nemám a ani nechci mít ani páru.
"Nazdar," odpovím ledabyle a tím, že se chystám jít dál. Oni mě ale zastaví. K-so. Nemám čas se tu zdržovat s nějakými blbečky.
"Kam se ženeš?" ptá se ten trouba.
"To tě nemusí zajímat," odpovím.
"Hn, tak když ne, tak ne, no," zmizí mi z dohledu. Juu, to jsem ho rychle odpálkoval. Jsem rád. Běžím dál, až se konečně dostanu na místo, kde má být Madara pohřbený. Fuj, hrabat se v hrobě… Ale pro klan udělám všechno. Dostal jsem informaci, že budu muset použít svůj mangekyou a že to může být nebezpečné. Ale jak už jsem řekl, pro klan všechno.
Nikým nerušen vyhrabu Madarovo tělo. Celkem zachovalé na to, jak dlouho už je mrtvý. Tak jo. Říkali, že abych zjistil něco víc o těch jeho očích, budu je muset otevřít a kouknout se do nich svým mangekyou. Dobře. Otevírám je, aktivuji mangekyou, dívám se do těch jeho očí a… TŘÍSK! Jako by mně někdo zezadu praštil palicí po hlavě. Cítím, že pomalu upadám do bezvědomí…
Probouzím se. Cítím se jak přejetý parním válcem. A taky chlad. Podívám se na nebe… No jo. Ono prší. A podívám se kolem sebe… Kurva. Kde to jsem? Dívám se kolem. Ležím na mokrém chodníku. Kolem mě prochází plno neznámých lidí. Au! Sakra, dávejte pozor, kam šlapete! Au! Zas o mně zakopnul jakýsi týpek… nějaký blonďák v nějakém divném černém čemsi. No jo, blonďáci. S těma asi vždycky budu mít problémy.
"Co se tu tak válíš, blbečku?" povídá ten trouba. Zjevně bude pěkně namyšlený.
"Komu říkáš blbečku?" zeptám se ho pro změnu já.
"A nejsi snad? Normální lidé se neválejí na chodnících."
"Tak hele. Já jsem normální člověk. A vůbec, co jsi zač?"
"A co tě to zajímá?"
"To je pod tvoji úroveň, co? Aby ostatní věděli tvé jméno…"
"Hm…," udělá ten náfuka. Málem vyletím z kůže. Takhle mě srát nebude!
"Tyyy…," chystám se po něm hodit chidori. On ale vytáhne jakousi divnou hůlku a začně po mně metat nějaké rudé a zelené blesky. Nevypadají zrovna bezpečně a mám co dělat, abych se jim vyhnul. Jsem fakt debil. Přestanu se soustředit na chakru v ruce a chidori zmizí. Sakra. On ale přestane metat ty blesky.
"Dobře. Jmenuji se Draco Malfoy, když to chceš vědět," poví a zmizí. Fuj, náfuka jeden. Ale co si teď počnu? Sakra. Kdyby tu byl aspoň Itachi. Jo, teď mi chybí. A jo, možná i já jsem namyšlený, ale bráchu mám opravdu rád. Protože je pro mě odjakživa vzorem. Určitě by si věděl rady i zde.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
Žádné komentáře:
Okomentovat