"Víš… Protože jsem konečně pochopil, že náš vztah… Je něco víc než přátelství," hledí Renji do dáli. Nakonec to není tak těžké. Přiznat své city… Přiznat lásku… Ichigo hledí jak puk. Že by… že by… že by ho Renji přece jen miloval?
"N-nani?" diví se Ichigo. Nemůže se dočkat odpovědi.
"Konečně jsem pochopil, že se oba milujeme."
"Na-NANÍÍÍÍ?!" třeští zrzek oči. Ne. Tohle nemůže být pravda! Jeho láska je opětována… Ichigo tohle chvíli nemůže vydýchat. Když se mu to přece jen povede, šokem mu tluče srdce. Ale takovým tím radostným. A také by nejradši skákal tolik metrů vysoko, kolik by jen mohl, kdyby se mu nepodlamovala kolena. Za svou "kariéru" zástupce shinigami toho zažil hodně. Mluvící kočky… Našel si nové přátele. A své spolužáky poznal víc a má je raději. Zažil chvíle, kdy o ně málem přišel. Kdy několikrát málem přišel i o rodinu. Kdy jim zachránil životy. Ale jaktěživ nepoznal, co je to milovat někoho a s tou milovanou osobou chodit. Zamiloval se, i když do muže. Ale tohle je mu jedno. Podle něj láska nezná hranic. A co víc, ten muž ho taky miluje. Ichigo se usmívá.
"Renji. Já…já tě taky miluji," řekne. A mírně zčervená. Renjimu září oči. Září slzami štěstí. Nikdy by si nepomyslel, že s ním láska udělá tohle. A přece se to stalo. Přistupuje k Ichigovi. Bere jeho hlavu do dlaní a dívá se mu do očí. Ichigo tentokrát neuhýbá. Ne. Renjiho pohled ho naprosto zhypnotizoval. Nechá se od něj políbit. Letmý motýlí polibek. Je sice krátký, ale krásný. Zrzek chce další. Přitáhne si Renjiho za bradu. Vášnivě jej líbá. A stírá mu slzy z tváře. Užívá si tuhle chvíli. Chce, aby nikdy neskončila. Je tak šťastný. Jako by láska byla náhrada za všechno, co ho stálo a bude stát být shinigami daiko.
"Tak? Nepůjdeme se ostatním ukázat? Aby věděli, že jsi v pořádku?" ptá se Renji, když se od Ichiga po té krásné chvíli odtrhne.
"Un… A jo. Vidíš, to je dobrá nápad," odpoví zrzek, vezme svou lásku za ruku a jdou k Uraharovu obchodu. Když tam přijdou, ostatní nevědí, jestli se mají divit tomu, že je vidí ruku v ruce nebo se radovat z toho, že jsou oba v pořádku.
"Ichigo! Renji! Kde jsi byl?!" vyhrkne Rukia jen, co je spatří.
"Un… Etoo…," chce odpovědět rudovlásek, ale Ichigo mu skočí do řeči.
"No, on… Jaksi… to," snaží se vymyslet výmluvu, Rukii však dojde, o co se pokouší.
"BAKA! Mohl jsi umřít!" ohradí se na Renjiho.
"Moment, moment. Jsme v pořádku a to je to hlavní, ne?" škrábe se zrzek na hlavě.
"Ale stejně to bylo nebezpečné," nedá si Rukia říct.
"No tak. My už jsme si to vyříkali. Už je to v pohodě," uklidňuje ji stále Ichigo. Černovláska ani neuvažuje nad tím, proč se tak její kamarád chová. Proč je mu jedno, že oba mohli být po smrti.
"Dobře. Ale… Já se moc omlouvám, že jsem nezabránila Grimmjowovi, aby tě unesl…"
"V pohodě. Byl moc silný i na mně."
Ichigo se podíval na všecky kolem. Ishida, Chad, Inoue-san, Toshiro, Ikkaku, Yumichika, Rangiku-san, Yoruichi-san, Urahara-san, Jinta, Ururu… Je tak rád, že je vidí.
"Kurosaki-kun," zadívá se na něj holka s dlouhými rezavými vlasy. Smutně se na něj zadívá. I kdy má radost, že je Kurosaki-kun zpátky. I Abarai-san. Jenže je vidí ruku v ruce a to ji dělá smutnou. Žárlivou. Vzteklou. Její láska patří někomu jinému. A ona neví, co se to s ní děje. Abaraie má ráda. Ale teď má chuť… mu jednu vlepit.
"Inoue-san. Co se stalo?" zeptá se, kdy si všimne výrazu v jejích očích.
"Nic. Já jen… Jsem ráda, že jste naživu," usměje se zahořkle. Následuje chvíle ticha.
"Yosh… Tak, já tu mám něco na práci. Bude lepší, když si teď půjdete po svých," tleskne Urahara rukama a ostatní se už chystají odejít.
"Počkejte!" křikne naráz Ichigo, čím všechny zastaví, "Zabil jsem Aizena. A Gina. A jak znám Arrancary, půjde po nás celé Las Noches."
"Yosh, no něco s tím uděláme," odpověděl mu Urahara a jal se ukládat do polic nějaké divné haraburdí ve skladu.
"Tss, flegmatik jeden," kroutí hlavou Ichigo, když vylézá z obchodu.
"Jo, no," protáhne na to Renji, stojící vedle něj. Nedá mu to a přistoupí k němu. Políbí jej. Dlouze a vášnivě. Před zraky ostatních. Kteří nevědí, co říct. Akorát Orihimme žárlí ještě víc. Ichigo s Renjim si však tuhle chvíli vychutnávají naplno a je jim jedno, co si o tom kdo myslí. V tuhle chvíli pro ně okolní svět neexistuje.
"Tak? Co budeme dělat?"ptá se Renji, když se od zrzka odtrhne.
"No," kouká se Ichigo na hodiny, "škola už stejně za chvíli končí, nikde žádní hollow… Co takhel si udělat den jen pro nás dva?" napadlo ho. Konečně klidný den při tak hezkém počasí. Byla by škoda promarnit jej prací nebo školou. A navíc, Renji tady pořádně ještě nikde nebyl. A dnes je skvělý den to změnit.
"To beru," pravil rudovlásek radostně. Očividně taky potřebuje den volna. Oba se tedy rozloučili s ostatními a šli.
Renji měl možnost poprvé vidět Karakuru tak, jak ji zná Ichigo. Bez hollow, bez Arrancarů… Ve všední podobě. Viděl nejrůznější typy lidí Šťastné a veselé děti dovádějící na hřišti, jejich starostlivé rodiče, rozmlouvající seniory na lavičkách v parku s rozkvetlými stromy, pod kterými se sem tam líbaly zamilované páry… Ale i bezdomovce a uspěchaný svět s výdobytky moderní doby jako jsou auta a MHD. Do toho v pár parcích narazili na rozkvetlé sakury. V podvečer se pod jednou takovou usadili. Ichigo si opřel hlavu o Renjiho rameno. Nechává se od něj hladit ve vlasech. Byl to tak krásný den… Je to krásný den. Renji stále sleduje okolí. Vše tohle, umocněno přítomností jeho lásky a západem slunce, který se nad nimi vznáší, mu přijde zvláštní. Krásně zvláštní. Kontrast chudého, uspěchaného a moderního života s životem klidným a šťastným… To mu na tom přijde to nejzvláštnější. Ale tak nějak to do sebe zapadá, a kdyby nebylo ruchu, nemohl by po něm přijít vytoužený klid. A kdyby nebylo smutku, nebylo by útěchy. A kdyby byl pořád klid, život by byl nudný. Navíc, ty děti mu připomínají jeho, když ještě žil v Rukongaii.
"Lásko? Na co myslíš? Líbí se ti tu?" ptá se ho zrzek.
"Líbí. Dnešní den se mi moc líbil. Už jen proto, že jsem ho prožil s tebou."
Ichigo se usmívá. Renji se k němu sklání a líbá jej. Ichigo mu obtočí ruce kolem pasu a nechá se od něj položit do příjemně osvěžující trávy.
(Rande jak scéna z filmu podle knížky od Rosamunde Pilcher xD)
Nechá se líbat. Jemně své lásce prohrábne vlasy. Cítí jeho ruce na svých bocích. Příjemně jej to vzrušuje. Po chvilce se ale od Renjiho odtrhne.
"Je příjemné být uke, hlavně ve tvých rukou," pochválí ho.
"Jo? Díky za kompliment. Tak to si musím vyzkoušet," převrátí se Renji na záda a nutí Ichiga, aby byl nahoře.
"Tak dovolíš mi to?" háže na něj psí pohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat