Láska-druhá kapitola

Nazdárek. Hlásím se s dalším dílem Lásky. A Justince fakt děkuji, že se o ni tak starala^_^ Dobrých betareaderů nikdy nebude dost. A šupem už k povídce, už bylo dost keců!

WARNING: 15+

BETA: Justinka

VĚNOVÁNÍ: všem :)

Noeru se probudil do dalšího bolestného dne. Jediné, co mu mohlo udělat radost, bylo to, že byl alespoň přemístěn na normální pokoj. Jenže tady byl sám. Opět sám. Zbývaly hodiny do návštěvních hodin. A čas nikam nespěchal. Bylo to snad jakýmsi těšením se na ně? Nebo nudou? Nebo steskem? Noeru doufal, že přijde Taishin. Ale ve skrytu duše se vlastně bál, že to zase bude ten hajzl. Ten hajzl, co chtěl zabít jeho lásku. A co zranil Noeru. Stále si běhá na svobodě! Jak je to možné?! Co když jeho lásce něco udělá?! Měl o něj strach. Tak hrozný strach… Těšil se na návštěvní hodiny, těšil se, až bude propuštěn. Ale zároveň se bál, že o svou lásku přijde způsobem, jaký by nepřál nikomu.

Přijít o někoho, koho milujete…
Noeru už nechtěl, aby jeho láska znovu zemřela. Z očí mu vyteklo pár slz. Rychle je ale zahnal, neboť přišla sestra se snídaní. Ale tohle bylo veškeré rozptýlení, co zde zažil. Čas nikam nespěchal.
Proč taky, že? Sekundy se zdály být minutami, minuty hodinami a hodiny se zdály být minimálně dvakrát tak delší. A ke konci jako by se ještě schválně prodlužovaly. Nicméně se návštěvních hodin dočkal. Jeho srdce poskočilo radostí a vzrušením, když kleply dveře od pokoje a ozvaly se kroky směřující k jeho posteli. Pomalu otočil hlavu. Na tváři se mu však místo úsměvu objevil znechucený výraz. Zase on. Zase ten hajzl!

"Co tu chceš?" zeptal se. Nedostalo se mu ale žádné odpovědi. Příchozí se k němu naklonil, že ho políbí. Noeru už ho ale měl dost, a tak sebral všechny síly, napřáhl se a BŘINK!

"Vypadni. Nechoď mi na oči! Říkáš, že mě miluješ. Hovno. Jsi mnou posedlý! A když mě miluješ, tak proč mě jednoduše nenecháš být? Proč neakceptuješ to, že miluji Taishina? Tohle je pro mě to nejlepší. A ten, kdo miluje, by měl pro svou lásku chtít to nejlepší. Smiř se s tím. A teď vypadni. Nechci tě tu už nikdy vidět," přivítal ho. S těmihle slovy pomalu vstal z postele. I přes bodavou bolest v břiše krůček po krůčku vyšel na chodbu. Chidori, v šoku, se držel za rudou líc. Ještě chvilku stál sám v pokoji. Pak se ale rozešel směrem ke dveřím, že ho najde. Noeru se mezitím loudal po chodbě, hledaje nějaké křeslo nebo židli. Potřeboval si sednout. Nezhojená rána v břiše ho šíleně bolela.
Se sykáním si opatrně sedal na menší pohovku, kterou o chvíli později našel u sesterny.

"Tady jsi," ozvalo se zprava po pár minutách. Noeru se zarazil. Ucítil něčí dotek. Myslel, že to bude jeho milovaný Taishin. Že se ho konečně dočkal. Že to nebude ten hajzl. Že místo jeho tváře konečně uvidí tu, kterou tolik miluje. Zmýlil se ovšem. Jaké zklamání, když vzhlédl a spatřil Chidoriho, jak ho obchází. Ten se potom usadil do jeho těsné blízkosti.

"Vypadni. Neotravuj mě. Dej mi už konečně pokoj. Copak to nechápeš? Nemiluji tě. A nemůžu za to. Lásku si nevynutíš. Tak už mě konečně nech být!" zaprosil. Už neměl nervy na to se s ním párat.
Ještě jednou se napřáhl a přerazil mu nos. Chidori zkřivil tvář bolestí a s bolestným skučením si ji zakryl rukama. Zvedl se a s brekem utekl. Ještě než ale stačil projít dveřmi vedoucími ven z chodby, zavadil pohledem o muže, jehož k smrti nenáviděl. Mamiyu Taishina! Sjel ho zhnuseným pohledem od hlavy až k patě. Taishin se na něj nepodíval o nic víc laskavě. Bez řečí kolem sebe prošli.
Ani se nepozdravili. Neprohodili ani slovo. Nestáli si za to. Taishin došel až k pohovce. To, že se jeho láska konečně probrala z kómatu a navíc už není na JIPce, ale může v poklidu sedět na chodbě
na gauči, mu vykouzlilo úsměv na rtech. Noeru se také usmál. Měl neskutečnou radost, že ho tu konečně vidí. Tak se dočkal. Měl chuť mu skočit kolem krku a zulíbat ho.

"Taishine!" vstal a pomalu přešel k němu. Objal ho. Dlaní ho pohladil po vlasech. Už nechtěl nikoho jiného. Jen jeho.

"Nepřetěžuj se, Noeru," pověděl Mamiya.

"Tolik jsi mi chyběl."

"Ty mně taky, lásko, ty mně taky."

Ani se nenadál a byl odtažen do pokoje. Oba se usadili na postel. Oba jen tak mlčky seděli. Nemuseli mluvit. Stačilo, že k sobě byli přitisknutí. Když se mu Noeru podíval do očí a řekl:

"Taishine, víš… Spal jsem s hodně muži. Ale… ještě nikdy jsem nepoznal, jaké to je se s někým líbat… z lásky. U-ukaž mi to, prosím."

Mamiya neváhal. Beze slov se naklonil k jeho tváři. Oba zavřeli oči a Taishin nesměle vzal jeho spodní ret do svých. Trochu ho vsál a ostýchavě pomazlil zoubky. Zůstal tak ještě chvíli a pomalu se od něj odlepil. Zvědavý první polibek.

"To bylo krásné," usmál se Noeru a obtočil ruce kolem jeho krku.
"Ještě."

Na to se Taishin usmál. Byl rád, že se mu jeho polibky líbily. V tomhle své lásce milerád vyhoví.
Ne jako tenkrát… Po tom, co ho Noeru vykouřil a druhý den chtěl pokračovat… Jemně jej uchopil za bradu a přitáhl k sobě. Jen tak se svými rty dotkl toho jeho spodního. Byl to jen nesmělý polibek, takové to, jak když svou lásku toužíte poznat víc, ale dáváte si načas. Nicméně Noeruovi, který rozkošně přejel Taishinovi prsty po krku, se líbil. Chtěl další polibky, chtěl hlubší polibky. Bylo to tak krásné, líbat někoho z lásky… Nebylo to jako s ostatními muži. Tohle bylo s Mamiyou Taishinem. Noeru po něm toužil čím dál víc. A bylo to víc než po komkoliv jiném. Když se od něj Mamiya odtrhl, roztouženě se na něj zadíval. Pak se odhodlal a vrhl se na jeho rty. Vášnivý francouzský polibek. Mamiya chutnal skvěle! Oba muži se jeden druhého nemohli nabažit. Noeru líbal jako bůh!
Tak zatraceně sexy! Mamiyu to šíleně vzrušovalo. Nedbal na to, že je Noeru v nemocnici, chtěl s ním mít sex! Ovšem ještě musel zařídit jednu maličkost. Odtrhl se od jeho rtů a vstal.

"Kam jdeš?"

"Zařídit takovou maličkost," obrátil se, došel ke dveřím a přisunul k nim jednu postel jako barikádu. Přešel zpátky k němu, vylezl si na lůžko, klekl si na čtyři a než se znovu přisál na jeho rty, pošeptal mu do ouška svůdným hlasem: "Nechci, aby nás tu někdo načapal, víš?"

Noeru mu znovu obtočil paže kolem pasu.

"Tak to je potom pochopitelné," odpověděl a věnoval mu sérii vášnivých polibků.