Láska-první kapitola

Tohle... Tohle jaksi měla být povídka jen o jedné kapitole. Jenomže já to už snad ani neumím psát a vždycky se rozepíšu tak, že z toho vzniknou minimálně tři díly. A tohle byla první povídka, kterou jsem si nechala betovat. Nemám už k tomu co říct, snad jen, abyste si to užili^_^

NÁZEV: Láska

FANDOM: Boys Love 1

PÁR: Noeru a Taishin

ŽÁNR: yaoi, drama

POSTAVY: kromě páru ještě Chidori

WARNING: ze začátku nic, později 18+

ANOTACE: tenhle film je síla. Fakt síla. Oba filmy, jak 1, tak i 2. Mimochodem, co se týče té dvojky, u té jsem nebrečela smutkem, ale pro změnu štěstím nebo radostí nebo čím. Ale prostě, to byl tak smutný film a na konci takový krásný a dojemný hepáč, že jsem z toho brečela xD Mimochodem, tahle povídka mi připomíná časy, kdy jsem jako emo psala emo příběhy. Sice nevím, jestli se nějaké moje dílo odehrávalo v nemocnici nebo jsem to jenom četla, ale připomíná mi to ty časy. Dala bych vám tu i link, jenomže tady chodí jen yaoistky a yaoisti, tak nevím, jestli to má cenu. Ony ty příběhy jsou totiž o heterosexuálech xD

Cover k tomu nemám.

BETA: Justinka z www.betujeme.blog.cz. Moc děkuji :)

Jednotka intenzivní péče. Na lůžku ležel černovlasý chlapec. Známky života vykazovalo jen pípání přístrojů, na které byl napojen, a pomalu odkapávající tekutina v infuzi. Do plic mu proudil vzduch z dýchacího přístroje. Zde se čas neměřil na minuty a hodiny. Ne. Zde čas měřily kapky padající z lahvičky infuze vedoucí do žil. Každou chvíli mohl umřít…
Každou chvíli se souměrný rytmus pípání mohl proměnit v jeden souvislý tón. Když v tom, tuhle atmosféru narušilo bouchnutí dveří. Vstoupil brýlatý kluk. Usedl na postel a nejprve se zadíval
na nemocného, jehož tělo bylo tak klidné. Z očí mu na zem ukáplo pár slz. Hořké slzy…
Ani nevěděl, co znamenají. Jestli brečí proto, že zde leží jeho láska nebo proto, že tu vlastně leží kvůli němu samému. Sklonil hlavu, skryl si ji do dlaní a brečel.

"Proč? Proč jsi to udělal? Blbečku! Mohli jsme být šťastní! Mohl jsem tě mít a ty mě! Tak proč jsi to udělal?" šeptal. Přitom se otřásal pod návaly vzlyků. Znal ho jako své boty. Lépe než ten pitomý novinář! Tak proč si Noeru vybral zrovna jeho? Co má Mamiya, co nemá on? Čím je pro Noeru lepší? Aspoň jednou… Aspoň jednou se ho dotknout. Aspoň jednou ho políbit. Ochutnat jeho rty… Uslzenýma očima se podíval na jeho tvář. Má? Nemá? Co když ho tím, jak mu sundá masku, zabije? Ale aspoň jednou… Aspoň jedenkrát ochutnat jeho rty… Ale co když ho tím zabije? Pohladil ho po hřbetu ruky. Tak hebká pokožka… Znovu se rozvzlykal. Tak moc ho miluje!
Zase ho pohladil po ruce. Jeho pokožka byla tak jemná, že měl nutkání hladit ji zas a znova, a tak to dělal. Když v tom se překvapeně otočil. Noeru ruka sebou cukla! Chidori sebou polekaně trhl.
Přitom se klukovi podíval do tváře. Má se radovat? Nebo vymýšlet, co řekne? Nebo ho prostě má políbit, jak o tom uvažoval? Nemohl se rozmyslet. Jen tak hleděl na bílé prázdné dveře a hledal správná slova, správné myšlenky a správné činy. Nevšímal si Noeru. Ani koutkem oka o něj na hodnou chvíli nezavadil.

Kluk na posteli mezitím slaboulince pootevřel oči. Pomalu je rozevíral, aby zjistil, kde je. Ale ať se sebevíc snažil vzpomenout si, nešlo to. Viděl bílý strop nad sebou a slyšel tichounké pípání jakýchsi aparátů. Uvědomil si, že má na tváři kyslíkovou masku. Bude asi na JIPce. Všiml si kluka sedícího
na jeho posteli a hledícího na dveře. Nepoznal jej. Kdo je to? Zkoušel se posadit.
Nešlo to pro silnou bolest v břiše. Zkusil tedy pohnout předloktím. Pomalu, ale jistě se mu ruku podařilo ohnout tak, aby si mohl sundat masku a zeptat se: "Kdo jsi?"

Tázaný se ohlédl. Pohled na uzdravujícího se Noeru mu vykouzlil na tváři upřímný radostný úsměv. Noeru si stále přesně nevzpomínal, nicméně nějaké útržky si přece jen vybavoval. Byly to však jenom matné vzpomínky. Jako by se odehrály už dávno. Strašně dávno. S každou přibývající minutou se však vyjasňovaly.

"Noeru. Tak ses probral. Já…," odpověděl druhý. Něco ho napadlo. Když to udělá, tak si jeho láska bude myslet, že spolu chodili. Že ho miloval. Když ho políbí, získá svou lásku jednou provždy!
Všechno se začne jedním polibkem… Konečně ochutná jeho rty! Konečně se svými rty dotkne těch jeho překrásných! Konečně je ochutná! Konečně! Přisednul si blíž. Jen tak mimoděk vzal Noerovu ruku do té své. On jí však podivně cukl. Chidori na to nedbal a naklonil svou hlavu k té jeho.
Rty chtivě sjel pohledem. Zavřel oči a spodní ret vzal mezi své rty. Na chvíli jej vsál a pak jemně polaskal. Zapojil i zoubky. Chutnal tak sladce… Jeden malý polibek, ale je tak krásný. Noeru bude jen jeho! Nikoho jiného!!! Majetnicky stiskl jeho ruku…

"Přestaň!" odvrátil najednou hlavu Noeru. Rozvzpomněl se. Už si vzpomněl! To je Chidori. Ten hajzl, co mu sebral obrázek Kena! Ten, kterému Noeru říkal kamaráde a ten, který Noerovi říkal, že ho miluje! Který chtěl zabít jeho milovaného Taishina!

"Proč? Přece jsme se milovali. Lásko, tolik jsi mi chyběl," pověděl Chidori.

"Milovali?! Nedělej ze mě blázna!"

"Já z tebe žádného blázna nedělám," odpověděl ten hajzl a znovu se vrhl na jeho rty.

"Yamete!" zařval mezi polibky Noeru. Byl moc slabý na to, aby ho odstrčil. Nechtěl se s ním líbat, nechtěl ho tady. Už nechtěl porušit slib… A v žádném případě ne s tím, kdo chtěl zabít člověka, jehož miloval. Už jednou o někoho takového přišel. Ken-chan… A nechtěl to zažít znovu. Chidori ho však nepřestával líbat.

"Yamete. Yamete! YAMETE!!!" zkoušel se bránit. Nic mu to ale nebylo platné. Chtěl tady jeho. Taishina. Proč tady není zrovna, když ho potřebuje? Proč zrovna on nemohl vidět, jak se probral z kómatu? Co asi teď dělá? Chystá se za ním? Noeru pevně doufal, že jo.

"YAMETE!" zařval znovu a kousl Chidoriho do rtu. Ten hajzl si nezaslouží lásku. Ne tu jeho!

"No tak. Byli jsme stvořeni jeden pro druhého. Copak to nechápeš?! Vždyť ten novinář tě vůbec neznal!" složil se Chidori na postel. Znovu vzal Noerovu dlaň do své a pokropil ji slzami. Byla mu však vyrvána a bylo jí zmáčknuto tlačítko na zvonku.

"Vypadni. Už tě tu nechci vidět. Posrals to. Pěkně jsi to posral. Nenávidím tě!" vyřkl poslední slova adresována Chidorimu, která ho plačícího vyprovodila z pokoje. Až Noeru z celé té situace bylo do breku. Slzy ale rychle zahnal, protože ve dveřích se objevila sestra. Když uviděla, že se jejich pacient probral z bezvědomí, zavolala lékaře. Ten zkontroloval jeho zdravotní stav a domluvil se na dalším léčebném postupu. Když však všichni odešli, Noeru znovu do očí vhrkly slzy. Scházel mu Taishin.
Proč tu není? Zahleděný do stropu ležel na posteli. Byl sám. Tak strašlivě sám.
Společnost mu dělaly jen proudy hořkých slz padajících mu z očí. Jeho tělo se občas otřáslo
pod návalem vzlyku. Samota ho ubíjela. Bylo mu tak smutno! Smutno, které jeho srdce svíralo v kleštích, které jako by se už nikdy neměly rozevřít.