Povídka pro Katherinex-druhá část

Já vím, já vím, trvalo mi to. A za to se omlouvám nejen vám, ale hlavně Katherinex, která si o povídku zažádala. Nebyly nápady, pak nebyl čas... Ale stejně doufám, že se to bude líbit :)

FANDOM: Kuroshitsuji

PARING: Sebby/Ciel

WARNING: teď žádný, ale přijde. Nebojte. Sebby/Ciel je dost úchylný pár a já úchylné páry ráda :3

VĚNOVÁNÍ: Katherinex. Užij si to, holka :)

*DRUHÝ DEN*

Sebastian byl právě v knihovně a něco hledal, když tu jako hurikán přiběhla Meirin se slovy o tom, že hrabství Phantomhivů navštívil Alois Trancy se svým služebnictvem. Komorník zneklidněl. Už s nimi měli párkrát co do činění a nikdy to nebylo nic příjemného. Měl nevalné tušení, že by mohli jeho mladému pánovi. Přesto ho vyhledal a vše mu oznámil.

„Pozvi je dál, chci se s nimi setkat,“ poveděl Ciel, sedíce nad záznamy o žhářství v Londýně. Ač byl rušen nerad, považoval za zdvořilé pozvat Trancyho dál, byť to byli úhlavní nepřátelé. Nicméně svému Sebas-chanovi by svěřil do rukou svůj život, což už ostatně párkrát chtě nechtě udělal.

„Mladý pane, nemyslím, že to bude bezpečné,“ protestoval služebník. Měl o něj strach. Přece jen, Alois s Claudem pro ně byli hrozbou a on nechtěl dopustit, aby jeho Cielovi byl zkřížen jediný vlásek.

„Přikazuji ti to! Není zdvořilé nepozvat je dál,“ provil neoblomně hrabě.

„Yes, my lord,“ poklonil se Sebastian. Nic jiného než uposlechnout rozkaz mu nezbývalo. Otevřel tedy dveře , za nimiž stáli hosté.

„Kde je Ciel? Zaveď nás za ním,“ překázal mu ihned Alois, jakmile vstoupil. Sebastian, ač nerad, uposlechl jeho rozkazu a usadil je v sále pro návštěvy, kde už je Ciel očekával. Alois se tvářil opovržlivě, ale jinak dělal jako by nic. Jako by jen přišli na pouhopouhou návštěvu.

„Mohu nabídnout něco k pití? Čaj s mlékem? Nebo něco ostřejšího?“

„Čaj s mlékem, prosím,“ odpověděl hostitel. Jeho komorník se tedy odebral do kuchyně. Za usilovného přemýšlení připravoval čaj. Nešlo mu do hlavy, proč je jeho mladý pán pozval dál. Má snad s nimi něco za lubem? A proč ti dva vůbec přišli? Je to snad něco osobního? V Aloisově případě by to tak mohlo být. Jenže Claud je pěkně podlý. Mohl také Aloise zmanipulovat a podle své vůle ho tak donutit sem přijít. Sebastian znejistěl ještě víc. Co když chtějí ublížit jeho mladému pánovi?! To nemohl dopustit! Měl o něj hrozný strach. Pro jistotu se vyzbrojil vidličkami.

„Připravil jsem vám Earl Grey s mlékem. Tento černý čaj je u nás teprve novinkou a vyznačuje se svěží aromatickou chutí. Earl Grey není tak hořký jako běžné černé čaje, a navíc v kombinaci s mlékem chutná skvěle,“ povídal jako by nic. Jako by zde Alois vůbec nebyl. Jako by zde byl třeba ředitel americké továrny na hračky. Nenaznačil ani sebemenší známku strachu o svého milovaného Ciela a za těchto slov podával nápoj. Blonďáček už to však nevydržel.

„My jsme ale nepřišli pít čaj!“ křikl, vstal a smetl šálky i s konvičkou z tácu. Ty se do posledního roztříštily o zem na drobné střepy. Sebastian se to ihned jal uklízet. Vtom se roztřeseným hlasem ozvalo z Cielových úst:

„Seabs-chane! Přikazuji ti“ Zachraň mě!“

Komorník vzhlédl. A vevnitř se otřásl. Spatřil svého mladého pána, jak ho Claude drží v náručí, snaží se mu zacpat ústa a táhne ho kamsi pryč, následován svým danna-sama.

„Yes, my lord,“ napřímil se, poklonil se, tasil vidličku a okamžitě spěchal za nimi. Zastihl je venku. Spatřil nevídanou věc. Claude tasil nůž a Alois s očekáváním sledoval situaci. Těkal očima ze svého komorníka na Ciela, stále pevně sevřeného v náručí, a zpět. S napětím sledoval, jak se po mordovláskově krčku projíždí ostří nože. Konečně! Konečně bude Ciel mrtvý! A ten jeho Sebas-chan taky! Blonďíáčkovi svítila očka, ve tváři šílený výraz. Vtom se ale změnil na výraz plný zděšeného překvapení. Letěl na něj nůž! Claudův nůž! V-vždyť si slíbili, že budou navždy spolu! Alois v záchvatu paniky nebyl s-to nic udělat. Jen stál, ústa dokořán a nehýbal se. Až když klesl na kolena, zachvácen bolestí, zklamáním, smutkem a hlavně vztekem, vztáhl ruku.

„C-claude…,“ hlesl a padl na zem. Lesk jeho očí vyhasl. Blonďáček byl na místě mrtvý. Ciel byl neméně překvapený, stejně jako Sebastian, který už byl na cestě. Nedivila se tomu jen Hannah, která stála opodál, a vše jen sledovala. Claude prsty přejel po ráně, kterou své oběti před chvílí udělal. Olízl je. Jeho krev… Jeho duše… CHUTNALA TAK HŘÍŠNĚ SKVĚLE! Nemohl déle odolat… Popadl hraběte za bradu, otevřel mu ústa a skláněl k nim hlavu. Jejich rty byly snad jen milimetr od sebe, když se náhle za Claudovými zády ozvalo:

„Tak tohle máš tedy za lubem. Musím tě ale zklamat. Mladý pán je můj a bude se mnou navždy,“ překvapil ho komorník s pozdviženou vidličkou, kterou neváhal ihned použít.

Díky Bohu, oddechl si Ciel. Jediné, po čem toužil byl kromě záchrany život se Sebas-chanem napořád a pomsta.

„Pusť mě!“ vykřikl a kousnul nepřítele do ruky. A když ji Claude zvedl, tak i do té druhé. A zřejmě ho hryznul pořádně, neboť démonovi se z obou ranek spustila krev a on hraběte překvapením a bolestí upustil.

„Sebas-chane! Přikazuji ti! Zabij ho!“ za těchto slov si mladý pán odvázal pásku z pravého oka. Zářil na něm symbol podobný pentagramu. Přesně takový, jaký jeho komorník právě odkryl na hřbetu své pravé ruky.

„Yes, my lord,“ poklonil se s úsměvem. Tohle svému pánovi milerád splní. Ostatně, jako všechny jeho příkazy. Přece ho miluje.

„Nejprve vás ale odvedu do bezpečí. Tady by to pro vás mohlo být až příliš nebezpečné,“ řekl. Nechtěl dopustit, aby mu byl zkřiven byť jen jediný vlásek. Tolik ho miluje. Kdyby Ciel zemřel, zemřel by i Sebastian.

„A kdo ti to dovolil?“ stál před ním v tu ránu Claude.

„Můj mladý pán mi to přikázal. Řekl ‚Sebas-chane! Přikazuji ti! Zachraň mě!‘ Tak jen plním jeho rozkazy,“ řekl a máchl vidličkou. Claude se však směle vyhnul. Najednou se zpovzdálí ozval řev nmotorové pily. Všichni zpozorněli a obrátili hlavy tím směrem.

„Dámy a pánové všeho věku. Přivítejte překrásnou,… neodolatelnou,… okouzlující,… královnu všechn nejúžasnějších hereček celého vesmíru,… úžasnou,… SLEČNU GRELL SUTTCLIFF-SAMA!“ za těchto slov z dáli vystoupil shinigami s vlasy rudými jako karmín, zelenýma očima za brejličkami a s motorovou pilou na rameně.