Letmo skousne spodní ret a na chvíli jej jemně vsaje do úst. Pustí jej a jazykem si dobude přístup do Ichigových úst. Zvědavě a vzrušeně je ochutnává. Nechává Ichiga, aby mu své polibky oplácel, a úplně se v nich ztrácí. Ichigo líbá tak úžasně! Nesmělé nprvní polibky, ale jsou tak rozkošné!
Renji si svou lásku přivine k sobě. Šimrá ho ve vlasech a podvědomě hladí na zádech. Cítí, jak se jeho zkoumavé prsty zvědavě, ale o nic míň vzrušeně, dotýkají jeho ramen a šíje. Renjimu běhá mráz po zádech.
Oba si přejí, aby tahle kouzelná chvíle nikdy neskončila. A aby jim jejich štěstí nic nenarušilo.
Ichigo uvolněně vydechne a spokojeně se schoulí v Renjiho náručí. Oba takhle leží v trávě.
"Tak moc tě miluji," praví rudovlásek do večerního ticha, rušeného zpěvem ptáků a občasným tichounkým zavrčením motoru auta nesoucím se kdesi z dáli.
"Já tebe taky," odpoví mu zrzek a ještě víc se k němu přitiskne. Nějak se mu chce spát. No jo. Vždyť dnes zabil Gina a Aizena a ještě musel použít přeměnu v hollow. A taky zachránil svou lásku. A museli utéct z Hueco Mundo. A své lásce vyzradil své city. A ona jemu taky. Fuu, byl to zvláštní den. Plný kontrastů. Ošklivých, které by Ichi ze své paměti nejradši vymazal. Ale i nádherných, na které nechce nikdy zapomenout.
"Mimochodem, krásně hřeješ," pochválil Renjiho.
"Ty taky," oplatil mu on kompliment. Ichi si přitiskne hlavu k jeho hrudi a nechá se šimrat ve vlasech. Je to tak rozkošné a uklidňující, že po chvilce usne a spokojeně oddechuje.
Renjimu bleskne hlavou, že by se jeho láska mohla na té zemi nachladit. Opatrně ho uloží do trávy, vstane a se stejnou nebo možná snad větší péčí ho vezme do náruče. Houpavým kolébavým krokem ho nese domů. Ichi vypadá tak nevinně… Jako by vůbec nebyl tím, kým je. Ještě není tak pozdě, tak se Renji do jeho domu snad dostane bez potíží a nespatřen jeho otcem. Párkrát Isshina zahlédl a měl takový pocit, že by Ichiga vzbudil. A toho nechtěl docílit. Moment, ale co když bude zamčeno? A do pr…
No, riskne to. Mohl by použít Kidō, že? Třeba Hadō no yon-Byakurai (Způsob destrukce číslo čtyři-Bílý blesk). Kapitánu Byakuyovi na to stačí jeden prst. Renji to jedním prstem zvládne taky! Jo, zvládne to. Zvládne Kidō! Když to zvládl při souboji s Zabimaru… Ale počkat. To by ztropilo moc velký kravál a vzbudilo Ichiga. Renji to zkusí bez Kidō. Zazvoní, jo. A třeba přijde otevřít Karin nebo Yuzu. Nebo Isshin a když uvidí Ichiga spát, napadne ho, že by neměl dělat hluk. Tak jo. To je celkem dobrý plán. Renji zazvoní, jo.
Jak si usmyslel, tak udělal. Stojí u vchodových dveří a čeká. Ichigo v jeho náručí stále spokojeně oddechuje a podvědomě se přitiskne k jeho hrudi. Opravdu by do něj člověk neřekl, že je to shinigami daikō. A beztak ještě silnější než je sám Yamamoto sō taichō.
Otevřít přichází Ichigův otec.
"A. Konbanwa," pozdraví ho Renji alespoň ústně, když už se nemůže uklonit.
"Konbanwa," odvětí Isshin a ukloní se. Pohlédne na Ichiga.
"Co je s ním?" ptá se, v očích obavy o svého syna. Vůbec se nezdá být tím praštěným otcem, na něhož jsou Kurosaki sourozenci zvyklí. Nebo že by jím doopravdy vůbec nebyl? Ale proč by se potom před svými dětmi choval tak, jak se chová?
"Jen spí. Potřeboval bych ho uložit do postele."
"Á. Tak prosím," oddechl si Isshin, "Tedy… Děkuji vám, že jste ho zachránil. Být shinigami daikō je celkem nebezpečné."
"No, nejednalo se o záchranu. Leda tak od zápalu plic. Ale stejně nemáte zač. Moment. Jak víte, že je shinigami daikō?!"
"Jsem jeho otec. Měl bych o svém synovi vědět všechno, ne? Moment! Ale jak vy víte, že je to shinigami daikō?!"
"Jsem jeho kluk. Měl bych o něm vědět všechno, ne?"
"K-kluk?! Vy spolu…?!"
"Jo, už to tak bude. My dva spolu chodíme."
Isshin na něj hledí jak spadlý z višně.
"No dobře. Ale jak vy víte, co to ten shinigami daikō znamená? Vypadá to, že o tom víte víc než se zdá."
"Jsem vice-kapitán šesté divize, Abarai Renji."
Isshinovi spadla čelist až na zem.
"V-vice kapitán š-šesté divize?"
"Jo. Ale moment! VY TAKÉ VYPADÁTE NA TO, ŽE O SHINIGAMI VÍTE VÍC NEŽ ŽE JÍM JE ICHIGO!"
"Ore-sama mo shinigami desu," ukáže na sebe Isshin palcem a na důkaz vyhrabe i Ichigovy kapsy odznak a promění se. Teď pro změnu Renji hledí jak puk a chvíli mu trvá, než si uvědomí, že by Ichiga měl konečně zanést do postele. Vkročí tedy do domu, najde jeho pokoj a opatrně ho pokládá na lůžko. Zouvá mu boty. Jen, co jej přikryje, Ichigo se převrátí na bok a roztomile se do deky zavrtá. Skloní se k němu a lípne mu malou pusu na rty.
"Spi sladce, andílku. Dobrou noc," pošeptá mu do ouška, pohledí po vlasech a odchází. Byl by rád, kdyby mohl zůstat přes noc, ale jsou tu hned dva důvody, proč se to nehodí: zaprvé, s Ichigem chodí teprv krátce. A zadruhé: není si tak úplně jistý, zda by to Isshin tím pádem dovolil. Odchází tedy do svého provizorního bydliště-Uraharova obchodu. Ulehne do své skromné lože a zamhouří oči. Dnes se mu bude spát dobře. Protože prožil nádherný den. Vzpomínky na něj mu na tváři vykouzlí úsměv, který úplně zmizne až Renji usne.
Žádné komentáře:
Okomentovat