Cesta-14. díl aneb Sasuke po ránu

Je tady další díl Cesty. Ale jakože mi jeblo, ale totálně! A řehtala jsem se u psaní jak blázen. Jo, já zapomněla. Já blázen vlastně jsem, takže píšu nesmysly. Protože mám v hlavě nesmysly. Trálalalalalalalalá...
Warning: ne.
Anotace: chudák Voldy xD (uvažovala jsem, že tenhle díl pojmenuju takhle)

"Zajisté, pane," odpoví a odvede mě do jakési místnosti. Je ošuntělá, a celá zaprášená, ale co jiného bych v tomhle světě mohl čekat? Musím se s tím spokojit. Navíc, ten skinhead mi za to stojí. Nevím, co se to se mnou děje. Snad s ním začínám… Soucítit?
"Červíčku, ukliď tam! Přece náš host nebude spát na špinavé pohovce!" slyším zpoza dveří hlas toho skinheada. Jen tak mimoděk kouknu na tu krysu a nestačím se divit. Ta krysa vzala hůlku, zamávala s ní, řekla jakousi blbost a všechno bylo rázem jako ze škatulky. Až odešla, jen tak ze zvědavosti jsem si lehnul na gauč. Byl celkem pohodlný. Ani nevím, proč, ale fakt se mi tu líbilo víc než u těch magorů. Ten skinhead si aspoň na nic nehrál tak jako oni. Mám takový pocit, že měli velké huby, ale přitom stáli za prd. A navíc jsou to vledzoprdele. Teda aspoň ten blonďatý magor starší. A ani nevím, proč, ale rodina už mi nějak přestala scházet. Nač by mi taky měli scházet? Brácha, který na mě věčně nemá čas, otec, který preferuje jeho přede mnou… Měla by mi scházet maximálně tak matka. Ale ne. Začínám si… Zvykat? Asi jo. Ách, ten gauč mě uspává…
Otevřel jsem oči. Ráno? Začal jsem se rozkoukávat. Sakra! Kde to jsem?! Zprudka jsem se posadil. Ošuntělá místnost, pohovka… Had! Je tu snad Orochimaru? Jestli jo, tak kde je potom Kabuto? Najednou se ten had odplazil pryč. Že by to teda nebyl Oroxicht? Já blbec… Kdyby to byl Oroxicht, tak ke mně neleze jako had. Ale vlastně je to pedofil, že? Sakra, co když ke mně lezl, špehoval mě a dělal… Fuj! Na to radši ani nemyslím… Představa Oroxichta, jak se ukájí… Ten slizoun… Dělá se mi zle. Co když ten had je fakt on? Co když našel způsob, jak se sem dostat? Je to vědec a ví všechno. Jeho není radno podceňovat. Mámííííííí! Vyžeň toho hada! Etoo, vlastně toho Oroxichta! Už budu hodný! Budu fakt poslouchat! Uklízet, mýt nádobí, dojídat snídaně, obědy i večeře! A budu chodit spát se slepicemi! A budu spát s Itachim! A nosit neko ouška a ocásek! A mňoukat! Budu poslušný kocourek v růžových šatičkách a tangách a podprsence! A budu zpívat a tančit caramelldansen! Ne, nebudu šavlozubá ponožka převlečená za veverku! Nebude to chyba v matrixu! A předvedu trik se špičatým kloboukem! A budu ho předvádět tolikrát, kolikrát budete chtít! Jo, a seženu vám na černém trhu vstupenky na kalbu v Nádoru. Fakt, přísahám na to, že jsem uke a že yaoi je svět ptáků hledajících své místo! Prosím! Jen toho hada vyžeňte z povrchu vesmírného! Je to sice volovina, ale tohle by mělo zabrat.
"Oroxichte, vypadni," řeknu jen tak do vzduchu. A ten had se fakt odplazí pryč! Jo! Já to věděl! Je to Oroxicht! Moment! Když je to Oroxicht a dostal se sem, tak bude vědět, jak se dostat zpátky, ne? To je nápad! Za to se musím pochválit! Tohle napadlo mě! Uchihu Sasukeho! Jsem přece Uchiha, ne? Takže, až budou všichni hezky tvrdě spát… Ale sakra, kde to jsem?! Jo, to by taky mohl vědět Oroxicht.
"Orochimaru-sama? Kde to jsem? A kde je vůbec Kabuto?" zvolám. Divím se, že tu ta šedá krysa není s ním, je to jeho pravá ruka. No, někdy i levá. Slyším zpoza dveří nějaké divné syčení. A ten had se tu zas připlazil. Jo, fakt to bude Oroxicht. Takže…
"Kde to jsem a jak se odsud dostanu?" ptám se. Had na mě zírá jak puk. Že by se Oroxicht předávkoval těmi svými léky? On totiž tak blbý, že by mi nerozuměl, není. Teda, japonsky umí a je inteligentní. Doufám. Zase se odplazil. What the hell/heck/fuck/whatever else? I really don't get it… And they say I'm intelligent… Yareyare…
VOLDEMORT:
"Naghini říká, že se náš host už probudil, Červíčku. A asi nějak přes tu noc pozapomněl, kde je. Nachystej snídani a běž mu to připomenout," založil jsem si ruce. Nějak mi vrtá hlavou, proč jsem ho vlastně do našich řad přijal dříve, než jsem plánoval. No jo, vlastně. Může být nápomocen při zabíjení Harryho. Ovšem samotný akt vykonám sám. Červíček šel chystat snídani. Někdy je dobré mít nějakou vlezdořiť po ruce, udělá pro vás první poslední. Chystá písmenkovou polívku Vitana. Ale to se jaksi pro hosty nehodí, chce to něco lepšího.
"Červíčku?"
"Ano, můj pane?"
"Písmenková polívka Vitana se pro hosty nehodí. Udělej něco lepšího."
"Ale pane, je to vaše nejoblíbenější jídlo."
"Červíčku, ukážeme našemu hostovi, že máme na víc. Přece před ním nebudeme za socky."
"Můj pane…."
"Řekl jsem písmenkovou polívku ne! Kdyby to aspoň nebylo ze sáčku…," zvýšil jsem hlas. Že ten Sirius tu krysu tehdy fakt nezabil…
"Ale pane, takhle se ta polívka zkazí…," začal zas. Mám sto chutí vytasit hůlku a říct nějaké zákeřné zaklínadlo. Hm, co by tak mohlo zabrat? Zabít by ho byla škoda. Někdy. Že by kletba Imperius? Nebo Cruciatus? Obě by ho mohly donutit udělat nějakou jinou snídani. To je těžká volba… Kterou? Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky… Už to mám! No jasně! Kletba Imperius zabere jistojistě! Sahám po hůlce. Mířím jí na něj.
"Im…"
"Tak já si to sním sám," řekl naráz. To mě zaskočilo. Červíčka napadnout něco takového? No to musím napsat bílou křídou do komína, on umí i přemýšlet!
"Červíčku, to uděláš moc dobře. Budeš šikovný kluk. A teď udělej toasty."
Úplně se mu tou pochvalou rozzářily oči.
"Pane…," řekl obdivně a poklekl na kolena, "tisíceré díky!" poklonil se jak muslim Alláhovi. Začal dělat ty toasty. Naghini ke mně vztahuje hlavu, asi se chce mazlit.
"Zanes mu to do toho pokoje, kde spí. Přece si pro to nebude chodit sám. Ukážeme, že i u nás se bude mít jak v sedmihvězdičkovém hotelu," poroučím dál a hladím své háďátko po hlavě.
"Zajisté, můj pane," pokloní se jak Sebastian Michaelis, sebere talíř s toasty, marmeládu, konvici s černým čajem a mlíkem, cukr a hrnek, položí to vše na tác, nalije do hrnku čaj s mlíkem, dá tam lžičku a nese to vše našemu milému hostovi. Přijde a zbaští tu svoji polívku.
"Jsem šikovný kluk?" zeptá se. Jen protočím oči v sloup. Na tohle už se nic jiného udělat nedá. Asi tu krysu fakt jednoho dne zabiju. Najdu si lepší vlezdořiť. Třeba si ji udělám z našeho hosta. Budeme se k němu chovat tak, aby už nikdy nechtěl odejít. To ten den začal teda pěkně…
"Jo," odpovím.
"Děkuji," kleká si a zas se klaní jak muslim Alláhovi. Radši začnu snídat nebo ještě zešílím…