Nikdy tě neopustím

Sourozenci, mně se pletou česká a ruská písmena a naše malá a velká písmena! A do toho japonština a angličtina! A asi začne i němčina nebo španělština! Kurde, to bude v pytli. Mně jako jebe ze školy, abyste věděli. To bude:

Buenos días. (Guten Tag.)  私の名前は貞子です。(Watashi no name da Sadako desu). Ich wohne in der Tschechischen Republik. Мне 20 лет. (Je mi 20 let; a v překladu to napíšu mÁm 20 LET). I have two sisters.

No, ale abysme přešli k pointě tohohle článku. Mám pro vás drabble! Zázrak! Já splodila něco, co není na přání a ani na pokračování! Mimochodem, na pokráčko jakékoliv kapitolovky si budete muset počkat, uvažuju, že je pozastavím na nevím, jak dlouho. Nejdřív chci dopsat povídky pro vás.

Ale to jsem zas odbočila.

Fandom: Bleach.

Pár: Ichigo/Tensa Zangetsu.

Warning: žádný, je to jen takové shounen-ai.

Anotace: thanks to Michi a jejím posledním třem Bleach ff (Stále tě miluju, jak předtím, A slibuji, že všechno bude v pořádku, Děti ještě neznají bolest). Hehe, dostalo mě to a pokaždé, jak někde vidím Shiro-chana, tak si vzpomenu na jeho v páru s Ichim <3 a na tu povídku. Klobouk dolů, myslím, že někdy si u toho pobrečím :)

A drabble jsem taky zkusila napsat podle obrázku xD

Ztratil jej. Ztratil svou zanpakutou. Nebo snad ne? Byl Tensa Zangetsu pořád někde schován v podvědomí Kurosakiho Ichiga? Ačkoliv zrzkovi se zdálo, že ne, mýlil se. Byl tam pořád. Jen byl tak slabý, že už prostě svému shinigamimu nedokázal dát ani zlomek své síly. Tolik soužil po tom ho vidět… Tolik toužil po tom, přitisknout se k němu. Obejmout ho, políbit ho. Tiše se schoulit v jeho pevném, ale přesto tak jemném náručí. Jedině tak se cítil v bezpečí. Jenže on tu teď nebyl. A už nebude. Nebo jo? Co má zanpakutō udělat pro to, aby ji shinigami získal zpět?

Zangetsu-san ulehl. Chtělo se mu spát. CO krásných chvil spolu s Ichigem prožili… A on jeho síly tak pitomě zahodil. Bezcitně a pitomě, jako by jeho celý dosavadní život byla nějaká banalita. Jako by myslel, že už je nikdy nebude potřebovat. A přitom byl jednička. Ne. Oni dva byli jedničky. Ichigo, Zangetsu a Tensa Zangetsu. Zvládli spolu všechno. Dokonce i zlikvidovat Aizena! Tak proč za tak krutou daň?! Povzdechl si. A ač měl v hlavě vzpomínky na Ichiga, které mu hnaly slzy do očí, neuronil ani jednu. Neměl už sílu na pláč. Neměl už sílu ani na to blbé nic. Chtělo se mu spát…

Ichigo ve stejný moment navztekaně chodil po pokoji. ZATRACENÝ TSUKISHIMA! PROČ MU TOHLE DĚLÁ?! Proč mate Orihimme a Chada?! A proč i Karin a Yuzu a jeho spolužáky?! Proč vůbec vraždí shinigami daikō?! Co proti nim má?! Zkormouceně a vyčerpaně usedl na postel. Vzpomněl si na své síly, které ztratil. Ač se nerad rýpal v minulosti, tohle mu nedalo. Vždyť ho miloval. A za poražení Aizena musel zaplatit tak vysokou cenu. Chtěl ho zpátky. Zangetsu-san… Moc ho chtěl zpátky. Hořké slzy se mu hrnuly do očí, mísily se v něm pocity vzteku na sebe a na Tsukishimu a pocity smutku ze ztráty své milované zanpakutō, věrného společníka, který mu vždy a všude stál po boku. Mohl se na něj spolehnout naprosto ve všem. Palčivá bolest svírala jeho hruď.

Ichigo to už nevydržel a jen tak zkusil nahlédnout do svého podvědomí. Je tam? Není tam? Při používání fullbringu Ichigo cítil reiatsu, které cítil při getsuga tenshō. Teď se procházel temným zeleným městem v tmavě zelené vodě. Najednou narazil na ležící postavu. Sklonil se k ní, aby se ujistil, že vidí správně. Zjihl. Ve tváři se mu objevil upřímně šťastný výraz. Byl to on! Zangetsu-san! Ichigovi ale dělalo starost jeho zubožené tělo. Bílé vlasy mu lemovaly bledý, ale přesto rozkošný obličej, jeho tělo však bylo kost a kůže. Ichigo se nad něj sklonil. Byl tak křehký. Jako z porcelánu! Opatrně, tak, aby ho neprobudil, mu hlavu podložil dlaní. Hluboce se díval na jeho zavřená víčka. Zangetsu-san klidně oddechoval. Byl tak roztomilý! O chvilinku se ale probudil, a jakmile otevřel oči, nevěřil jim, koho nad sebou vidí. Ichigo ho uchopil za dlaň, jemně a něžně, tak, jako to dělával vždycky. Zangetsu-san vztáhl ruku. Konečně se dotkl jeho sametových rtíků.

„Kurosaki… san,“ šeptl. Nevědomky sjel prsty z jeho rtů na ty své.

„Nemluv. Odpočiň si, potřebuješ to. Jsi slabý,“ pravil měkkým hlasem zrzeček. Nelíbilo se mu, že ho vidí takhle. Byl na sebe naštvaný, protože kdyby ho neopustil, tohle by se nestalo. Do očí se mu znovu nahrnuly slzy.

„Neplač. Já… už jsem ti odpustil, Ichigo,“ snažila se ho zanpakutō uklidnit. Jemně jej hladila po vlasech a líci.

„Já… byl jsem takový blbec. Blbec. Omlouvám se. Omlouvám se, já…“

„Neplač. A neomlouvej se. Máš mě zpátky a to je to hlavní,“ usmál se konejšivě Zangetsu-san. Zvedl se do sedu a obtočil své ruce kolem Ichigovy hrudi. Něžně ho pohladil po vlasech a zádech. Přitiskl se k němu a nosem nasál jeho vůni. Byla tak krásná! O chvíli později jejich rty spojil v jeden magický celek. Ichigo mu polibky vroucně opětoval a něžně jej hladil po zádech a šimral na šíji. Až z toho Zangetsu-sanovi po nich přebíhal mráz. Konečně! Na tohle čekal ze všeho nejvíc! Takhle úžasně dovedl líbat jen jeho shinigami-daikō! Ichigo si jej usadil na klín a pevně objal. Už ho niody neopustí! Odtrhl se od něj a zakoukal se do jeho překrásných, blankytně modrých očí. Opět se v nich naprosto ztrácel…

„Už tě nikdy neopustím. Přísahám,“ pravil, hladíce jemně bělovláska po líci. Zangetsu-san se usmál a konečně se schoulil v Ichigově tak pevném a láskyplném náručí, hlavu na jeho hrudi. Cítil se opět tak bezpečně! Tohle s ním uměl jen jeho Ichigo. Teď spolu mohli dokázat všechno! Jen oni sami. Bělovlásek se nechal něžně hladit po vlasech. Pohodlně se uvelebil v náručí své lásky a znovu pokojně usnul.