Konečně mě miluješ

No, a poslední článek za dnešní den xD Jste rádi? Já ne xD I když je to po dlouhé době povídka xD
Sourozenci, tohle jsem psala cca týden. Teda, že mi to ale trvalo... Ale tak, je to povídka do soutěže, tak se není co divit, snažila jsem se xD I když nevím, nevím, je to moje první fanfikce na tenhle fandom. Až se tomu sama divím, když tuhle mangu tolik miluju... Namikaze Sadako si vám dovoluje uvést svou první fanfikci na Koi Suru Bo-kun! xD

NÁZEV: Konečně mě miluješ

FANDOM: The Tyrant Falls In Love (Koi suru Bo-kun)
PÁR: Morinaga/Tatsumi
ANOTACE: OOC

Večer u Morinagy ležícího doma v posteli:
Senpai… Tak dlouho už víte, že vás miluju… A tak dlouho už s vámi spím… Ale… Změnilo se ve vás něco od té doby? Já… mám pocit, že ne. Miluji vás však čím dál víc a tím víc mě štve ten sex s vámi. Ne, že by nebyl vzrušující, to ani náhodou. Ale už čtyři měsíce spolu spíme a je to pořád… takové chladné nebo jak bych to řekl. Teda, vy jste chladný. Při sexu. Nezapojíte do toho ani kousek citu. Ale vy mě vlastně nemilujete, že? Ach jo… Neměl bych vám to dělat. Z lásky k vám. Vy gaye přece nenávidíte. Zatracená flaška! Kdyby mi ji ten blbec tehdy nedal, tak byste ji nevypil! A kdybyste to nevypil, nezapůsobilo by to na vás a vaši erekci. Jo, mohl jsem se na vás vykašlat, jenže to byste nesměl být opilý a nesmělo by vás to pak bolet. Ale přiznám se, že udržet se by pro mě stejně bylo opravdu těžké. Sakra… Že já se tomu blbečku debilnímu ještě nepomstil…
Ve stejnou chvíli u Souichiho doma:
Zatracený Morinaga! Nejde mi z hlavy! Nenávidím ho! Ne! Ne! Ne! Nenávidím ho za to! Nenávidím všechny buzeranty! Proč na něj musím myslet?! Šlehnul mi snad něco?! Nebo jsem si šlehnul něco snad já?! Radši bych měl, do prdele, přestat pracovat nebo se s těmi svými chemikáliemi a podobnými blbostmi ještě přiotrávím a budu jak nějaká zhovadilá yaoistka a budu po těch debilních šplouších šílet jak nějaká čtrnáctiletá praštěná holka! Ty vole, ne! Morinago, vystřel! Ven! Někam daleko od mojí hlavy! Běž si otravovat třeba Tomoeho! Ten je taky gay, vřele tě přijme! Ach jo! Ne! Nestýská se mi po něm a netoužím po něm! Netoužím po jeho dotecích a už vůbec ne polibcích! Ne! Neschází mi a nechci vědět, co dělá! No dobře… tak možná jo. Trošku soucitu s ním snad mám. Přece jen, neopětovná láska je neopětovaná láska. Ale vážně jen soucit. A Morinaga vůbec není sexy! Vůbec! Ani ty jeho steny a ani ty jeho doteky! Jsou na zvracení! Ano, na zvracení. Do prdele, co se to se mnou a s mým přirozením děje?! Že mi ten blbeček zas do něčeho přilil ten dryák?! No, ještě, že tu není, můžu se ukojit sám. Ale moment… Ty nahá bestie! Co furt děláš v té mé hlavě?! No, kašlu na to. Přišlo to na mě a nechci si tu slast ničím a nikým a nijak a nikde kazit. Konám svou prácičku v koupelně. To je slast… Kéž by tu tak byl… MORINAGA?!
Vtom se ozval telefon. Slyším, jak ho brácha zvedá a odpovídá. Teď sem vtrhnul jak uragán. A nachytal mě zrovna, když jsem byl v tom nejlepším!
"Do prdele, to neumíš zaklepat?!" zařval jsem. Tohle posral. Tohle vážně posral! Tohle si odpyká! Týden bude mýt nádobí! A uklízet! A jíst všechno, co mu přistane na talíři! A zpívat! A nosit neko ouška a růžové šatičky a růžová tanga a růžové podvazky a růžové lodičky! A neko ocásek a bude králíček! A bude uke! Vezmem ho s Morinagou do trojky! CO?! A kurva, se mnou to je vážně vážné! Vždyť jsem jeho brácha a NENÁVIDÍM HOMOSEXUÁLY! Cítím, jak rudnu jak rak a radši se rychle oblíkám. Ani nevím, jestli se stydím víc za ten idiotský nápad nebo za to, že mě brácha načapal při orgasmu. Moment! Já se stydím za to, že mě brácha načapal při orgasmu?! Ne! Já se stydím za to, co za volovinu mě to napadlo! Ale proč jsem potom rudý jak rak? Vždyť brácha mi do hlavy nevidí… A proč jsem se tak rychle oblíknul?! Vždyť bych na to měl být zvyklý, že mě chlapi vidí dole bez! Jsem chlap a chodím na mušli! A tohle je můj brácha! Moment… Kdy já byl naposledy na mušli?!
"Já… No… Ty… No… Máš telefon," vykoktal ze sebe, taky rudý jak rak, "A brácha? Proč ses tak červenal?" zeptal se po chvilce náhle. Do prdele! Musel se ptát?!
"Já… Ty… No… Já… Víš… No, ty jsi… etoo… gay. Buzík. A buzíky chlapi jak si to dělají, tak je většinou vzrušují… etoo… Kapiš?"
"Jo. Já tomu chňápám," zdekoval se s divným výrazem ala 'WTF?' ve tváři. Blbeček jeden. Vzrušení mě teď totálně přešlo. Hm, radši se oblíkám a mažu spát. Zítra mě stejně čeká náročný den. Sakra, Morinago… Tak dobře. Přiznávám, že s tebou soucítím. Ale nemiluju tě!
*DRUHÝ DEN*
Sakra, to už je ráno? Zatracený budík. Praštím po něm a hodlám spát dál. Po deseti minutách spaní mě ale probere brácha. Co otravuje?! Nemá co na práci nebo co?!
"Brácha, vstávej," třepe se mnou. Rozespale si protírám oči.
"C-co? Kolik je hodin?"
"Už bude půl."
"COŽE?! PŘIJDU POZDĚ DO PRÁCE!" zatrne ve mně. Tohle jsem s tím chrápáním přehnal, do řiti! Vyletím z postele jako blesk, spěšně do sebe hodím kafe a snídani, ještě rychleji se obleču a umyju a pádím ka autu. Jedu jak šílenec, divím se, že mě ještě nechytli policajti nebo že jsem se ještě nenaboural. A sakra, zrovna přímo před poslední křižovatkou mi jakýsi vůl nedal přednost a já do něj ťuknul! To za tím volantem spí nebo co?! Přijíždím na parkoviště a nasupeně třískám dveřmi. Vidím Morinagu. Okamžitě uhýbám pohledem a myslím, že se i trochu červenám. Sakra! Copak takhle s ním můžu dělat?! Ne, neklepou se mi kolena, nemám motýly v břiše a je mi na blití!
Morinaga:
"Á, senpai, konnichiwa," ukloním se, když k němu dojdu jen, co ho spatřím. Zdá se mi ale nějaký nasupený. A červená se! Senpai… Co se vám stalo?
"Ahoj, Morinago," odpoví úkosem a rozejde se směrem k šatnám a laboratoři. Jdu za ním, ovšem nemluví se mnou. Co se mu stalo? Udělal jsem mu něco kromě toho, že s ním spím a miluji ho?
"S-senpai! P-počkejte!" běžím k němu po práci, když ho vidím, jak nasedá do auta. Mimochodem, nabouraného. Co dělal?
"Co se vám stalo?" ptám se, stojíce u okýnka jeho auta. Mám o něj starost.
"Co je ti do toho?" dívá se na mě a startuje. Ale v tom jeho pohledu je i něco víc než jen zlost. Něco hezkého. Něco, co naznačuje, že by ke mně mohl cítit i něco víc. Že by mě mohl milovat. Pokládám svou ruku na jeho rameno. Krásně hřeje. Ale senpai se cuká a rdí.
"Nešahej na mě!"
"Proč se cukáte?"
"Nemám náladu na tvoje doteky!"
"Milujete mě, že?" nedalo mi to a musel jsem se zeptat. Senpai zkoprněl. Zřejmě ho moje otázka zaskočila.
"Ne. Kdes na to přišle, prosímtě?" povídá s jistou hranou vážností.
"Červenáte se. Podle toho."
"Pche… To nic neznamená. Jsi hnusný a odporný buzerant."
"Ale no tak. Tomu sám nevěříte."
"Věřím, čemu chci." podívá se na mě úkosem a já už to nevydržím. Nakláním se a líbám ho. Nejdřív se pokouší bránit, ale pak přestane. Jeho rty… Jsou tak hebké… Jako obvykle. Ale teď říkají něco víc. Něco hezkého, překrásného, co za chvíli mají vyslovit doopravdy. Senpai zřejmě podvědomě zasouvá dlaň do mých vlysů, ale hned ji zase vyndává. Ještě, prosím…
"Líbilo se vám to, že?" ptám se, když přestaneme.
"A to tě napadlo jak?" praví on a na chvilku se odmlčí.
"No tak jo," řekne pak a mé srdce poskočí radostí.
"Cože?!" nevěřím. Jsem za to ale neskutečně rád. JO!
"No tak jo. Miluju vás."
Nevěřím. Tohle chci slyšet znova. Minimálně tisíckrát!
"Řekněte to ještě jednou, prosím."
"Miluji vás."
Vášnivý dlouhý polibek.
Senpai:
J-já… C-co to… jsem… to… ř-řekl?! Já… už se ani nezmůžu na protest. Líbám ho! Toužím po něm! Mám ruku v jeho vlasech! A dokonce je považuju za jemné jako samet a nádherné! Otevírám dveře auta a nechávám ho sednout si mi na klín, než je zase zavřu! Naštěstí mám tmavá skla, takže nepůjdeme vidět. Do prdele, co to se mnou udělal?!
"S-senpai…,“ špitne. Zadívá se mi do očí. Tak nějak… tak nějak se mi najednou chce to štěně obejmout a pohladit po vlasech. I udělám to. Roztomile se mi schoulí v náručí. Počkat! Já ho považuju za roztomilého?! No, seru na to. Mám na práci důležitější věci než řešit to, za co svou lásku považuju a za co ne. Moment… JÁ HO POVAŽUJU ZA SVOU LÁSKU?! Ne, SERU NA TO!!! Nemám čas řešit to, za co ho považuju a za co ne.
"Uděláme si hezký večer?" zvedne hlavu po chvilce.
"Tak jo. Pojedeme ke mně a dáme si večeři při svíčkách, co ty na to?" povídám a koukám, jak mu zasvítila očka. On vlastně ještě u mne nebyl, že?
"S-senpai… A nebude nás otravovat Tomoe?"
"O toho se postarám, neboj se. A teď si sedni a připoutej se."
"Co? Ale počkat! Já tu mám auto! Jak se zítra dostanu do práce?"
"Kašli na to. Přespíš u mne a ráno sem pojedeme spolu."
Vidím, jak se celý rozzářil.
U Souichiho doma:
"Vítejte v našem exkluzivním ristorante. V dnešní nabídce je sice pouze pizza se čtyřmi druhy sýra a ani nevíme, jakými, a je z mrazáku, ale věříme, že se k nám pro její doufáme, že křupavé těsto a vynikající chuť budete rád vracet. K pití nabízíme červené víno neznámého druhu a názvu, pocházející od štědrého kolegy z práce," pravím zcela vážně, když servíruju večeři. Morinaga se válí smíchy po gauči a tříská dlaní o stůl, div, že neshodí ty svíčky, co jsem tam zapálil. Pohodlně se usadím vedle něj.
"Itadakimasu," povídá po chvilce. Bere kousek pizzy do ruky a krmí mě s ním. Hm, tak krmení, jo? Na to milerád přistoupím. Vysadím si ho na klín a taktéž ho nakrmím. Vůbec netuším, co to do mě vjelo, ale milerád se té zamilovanosti poddávám a už se jí nikdy nechci zbavit. Šťastně se na mě usměje. Jsem rád, že je šťastný. Nevím, proč, ale trošku mi připomíná Shuujina se Saikem z Bakumanu dohromady. Chci mu splnit jeho přání. Chci mu splnit milování plné mé lásky! Toužím po něm… Najednou se zahledím do jeho tváře. Tak nějak hluboce a cítím, že on se v mém pohledu naprosto ztrácí. Ne. Já se naprosto ztrácím v tom jeho. Nakláním se k němu a jemně ho uchopím za bradu. Jednu ruku mu ovinu kolem pasu, aby mi nespadl. Tak krásně hřeje… Na chvíli jemně vsaju jeho spodní ret mezi své, trochu ho poškádlím zuby. Morinaga se usměje a polibek prohloubí. Líbá mě. Dlouze, vášnivě, láskyplně, krásně. Cítím, jak se jeho dlaně lehoučce dotýkají mého pasu. Krásně hřejí. Vzrušuje mě to. Tisknu si ho k sobě víc a prsty se mi rozběhnou po jeho těle. Je tak křehké, až mám touhu Morinagu ochránit před vším. Jen před sebou ne, muhahahahahaha. Je sladký. A sexy. S chutí mu polibky oplácím. Ovšem cítím, jak se on náruživě tiskne ke mně a dlaněmi se nedočkavě dobývá pod moji košili. První dotek a přeběhnul mi mráz po zádech. A stále přebíhá, až se trošku ošívám. Je to tak příjemné. Srdce mi tepe rychleji a dech se zrychluje. S mým milencem se děje to samé, sem tam cítím jeho vlhký dech na své tváři. Pak se ale od mých rtů odtrhne, zkontroluje mě pohledem a přesune se k ušnímu lalůčku. Odtáhnu se od něj ale.
"Dneska budu nahoře já, lásko. Ty jsi seme pořád a já nikdy. Chci ti taky dopřát tu slast," usměju se na něj. Úplně se mu rozzáří očka. Je zlatý.
"Senpai…,“ hlesne. Chce říct ještě něco, ale umlčím ho polibkem. Dlouhým a vášnivým. Dlaněmi přitom dál šmejdím po jeho překrásném horkém těle. Po chvilce se ale odtrhnu a přesunu se k jeho ušnímu lalůčku. Jemně ho skousnu, tak, jak to vždycky dělal on. Hravě za něj zatahám a hraju si s ním jazykem. Cítím, jak se Morinaga pod mou péčí ošívá vzrušením, jak je jeho tělo horčejší a horčejší. Líbí se mi to. Hodně. Dlaněmi stále šmejdím po jeho těle, objevím i sametově hebkou pokožku pod jeho košilí. Ta hebkost mě láká prozkoumávat jeho tělo dál a dál. Propracuju se ke knoflíkům. Pár jich odepnu, košili strhnu ze svého ukeho a hodím ji kamsi pryč. On to udělá taktéž a natiskne se na mě. Jeho dlaně na mých zádech a ramenou. Přesouvám se na jeho krk, dlaně na jeho bocích. Rty jemně saju pokožku na jeho krku a sem tam i zlehýnka skousnu. Cítím jemně slanou, ale příjemnou chuť jeho kůže. Morinaga zaklání hlavu, abych měl lepší přístup, a tichounce zasténá. Hmm… To chci slyšet ještě. Položím jej na gauč a koleno mu vrazím do rozkroku. Za opečovávání jeho krku se prsty propracuju k bradavkám. Obě je žmoulám a tahám za ně. Nechávám se unášet slastnými steny své lásky. Cítím, jak se třese zřejmě vzrušením!
"Sen-pai…,“ špitne mezi steny, od vzrušení rudý ve tváři.
"Co je?" zvednu hlavu.
"Miluji… vás," odpoví. Usměju se a pokračuju. Skloním hlavu k jeho břichu. Chci jeho tělo ochutnat celé, i do těch nejmenších detailů. Jazykem přejíždím po jeho břiše. Opět cítím, jak se třese, slyším jeho slastné tichounké steny. Nemůžu to vydržet… Chci ho! Teď hned! Dlaněmi se propracuju k zapínání jeho kalhot. Okamžitě je odepínám a házím pryč i se spodním prádlem. Morinaga dělá totéž. Připravuju si ho. Mezitím jeho úd uchopím do dlaně. Nasadím stejnoměrné tempo a o chvilku později už slyším jeho divoké steny. Vyvrcholí. Chci do něj vstoupit, ale… Kde mám, sakra, kondom?!
"Senpai?" dí po chvilce mého uvažování nad tím, kde jsem ty zatracené věci zašantročil, Morinaga. Pak mu dojde, nad čím uvažuju, vstane a jde pro své kalhoty. To ne! Tohle jsem nechtěl!
"Počkej, já…,“ snažím se ho zadržet. Jaké překvapení, když z kapsy vytáhne krabičku prezervativů a hodí mi ji. Perverzák jeden, je připraven vždy a všude.
"Kde jsme to přestali?" jsem zas nad ním. Ústy se začnu věnovat pokožce na jeho břiše. Šíleně mě vzrušuje. A Morinagu můj jazyk zřejmě taky, protože se opět třese vzrušením. Ještě chvíli si jej připravuju. Poškádlím jeho prostatu. Morinaga zasténá. Škádlím ji dál. Sténá čím dál hlasitěji. Po chvilce do něj ale opatrně proniknu. Lásce ale vyhrknou do očí slzy bolestí. Ale ne. Tohle jsem nechtěl!
"Lásko… Promiň," omluvím se.
"To je v pohodě. Jen… jen chvilku počkej," poradí mi. S úsměvem přikývnu a setřu mu slzy z tváří. Když už si zvykne, přirazí proti mně pánví. Projede mnou vlna slasti. Ani v tom nejtajnějším snu by mě nikdy nenapadlo, že někdy budu spát s chlapem a že budu seme. A že mě to bude ještě k tomu tolik vzrušovat. Stejnoměrné tempo přírazů způsobí, že za chvíli s výkřikem vyvrcholím. Opatrně ze své lásky vystoupím a ulehnu vedle něj. Přikryju nás dekou, která slouží jako potah na gauč. Cítím, jak mě objímá a přitisknu se k němu. Jeho tělo tak krásně hřeje…
"Senpai… To bylo tak krásné. Všechno. Tohle milování, to, jak jste mi řekl, lásko… já…,“ pověděl. Neudržel se. Ukáplo mu pár slziček štěstí. Krásných slziček štěstí.
"Byl jsem idiot, když jsem tě nenáviděl. Lásko… A tykej mi, prosímtě," usmívám se. Hledí mi do očí.
"Senpai… Tak jo. Já jsem tvoje láska, lásko, těší mě," řekne a oba se tomu z plných plic zasmějeme. Přitáhne si mě za bradu a naše rty splynou v dlouhém zamilovaném polibku.

Jinak, kdybyste chtěli hlásnout, tak dám samozřejmě ihned vědět, jak Inu~~~ spustí hlasování :)